Letošní léto, je opravdu létem. Panuje velmi teplé a slunečné počasí, jaké jsme už roky neviděli. V tisku proběhla zpráva, že pokud se vyplní předpověď, budou letošní prázdniny nejteplejší a nejsušší v historii měření. Nejchladnější část našeho letního putování byl červen v Itálii, kdy se teploty pohybovaly do 30°C. Zatímco v červenci byly teploty nad 30° C. Převážně se teplota pohybovala mezi 34 – 38° C. A protože nejlépe je u vody vydali jsme se v červenci na Šumavu do Černé v pošumaví. Po zkušenosti s loňským rokem jsme zvolili stejný kemp jako předchozí rok. Tentokrát jsme měli větší štěstí na parkovací 😀 místo. Původně jsme chtěli na terasy pod stromy, ale tam už bylo přeplněno, tak jsme volili plácek přímo nad pláží. 
Na postavení našeho dočasného bydlení jsme museli trochu zapřemýšlet. Nechtěli jsme si zakrýt ten úžasný výhled na jezero a na druhou stranu jsme potřebovali zajistit stín pro holky. Nakonec jsme to dořešili zástěnami a na zastínění klece jsme použili, jako obvykle, napínací prostěradlo. Ve finále však byly holky na svém území převážně na volno. Nejoblíbenějším místem pro holky se stal karavan. Lépe řečeno pod karavanem. Vytvořily si tam pozorovatelnu 🙂 a poskytoval příjemný stín. V mezidobí si chodily chladit do vody tlapky a břicho. K plavání se odhodlala jen jedenkrát Appia, protože hrozně moc chtěla za k labutím. Naštěstí rychle pochopila, že pan labuťák si bedlivě hlídá vzdálenost, kam až může „vetřelec“. No a tady je konečná verze našeho karavanového bydlení. Později jsme ještě doplnili, psychologický plot, síť. Ale jak se ukázalo, síť nem
ěla nijak zvláštní efekt. Psi společnost nám dělal entlebušský salašnický pes (holanďan), který byl velmi přátelský a výlevů holek si zpočátku nevšímal a tak se celkem spřátelili. Dalším psem, který byl naším sousedem byl yorkshire, neustále páníčkům utíkal.Tento naprosto nepřivolatelný prcek, raději holky obcházel, přece jenom byl to velikostní rozdíl. Hned první večer jsme si užívali západu slunce nad Lipnem a nájezdů divokých kačen a labutí, které si chodili pro večerní pochoutky od lidí. Tyto večery na naší mini pláži byly tím pádem večery seznamovací se sousedy. V kempu
bylo nejvice holanďanu, němců, ale i rakušáků a švýcarů, to pokud jde o část s karavany. Ve stanové části a v chatkách bylo zase více čechů . Vzhledem k velmi teplému počasí se naše vycházky soustředily pouze na venčení a koupání holek a cestu do restaurací na oběd. Delší procházky, které jsme si na letošní rok plánovaly se nedaly vzhledem k horku realizovat. Přesto jsme vyrazili celkem 2x brzo ráno. První trasa vedla přes Černou v Pošumaví nahoru na kopec s krásným výhledem na Lipno, přes vesnici Bližná a zpět. Celkem to bylo 9,28 km za 2 hod 57 min. Cesta byla 
náročná, protože větší část vedla po sluníčku a tak holky každou chvilinku pily. Jakmile jsme sešli dolů k vodě, hned se šly dobrovolně ochladit. Druhý den jsme se vydali na opačnou stranu Lipna, do chráněné oblasti Šumava, směr Mokrá. Cílem byla stará Josefova štola, která kdysi měla sloužit jako odvodňovací kanál pro šachty grafitu. Těžba byla ukončena v roce 1937. K šachtě nevede žádný ukazatel a tak jsme ji našli čistě náhodou, když jsme se vraceli a rozhodli se risknout jinou cestu přes les. Portál šachty právě opravovali 
dva pánové, kteří nám podali dostatečný výklad a ukázali pár fotek, jak portál vypadal, než se pustili do opravy. Konečná verze – viz foto. Holky jsme cestou ještě vykoupali. Tentokrát byly obě ve vodě poměrně dlouho a s větším ponorem. Chvílemi jsem měla pocit, že se chystají Lipno vypít.Pak zpět lesem do kempu. Trasa byla tentokrát 8,28 a zdolali jsme ji i s přestávkou na koupání za dvě hodiny. Cestou jsme litovali, že turistické trasy nejsou v této části značené .
Šumavu jsme si pěkně užili, teplo, azuro, úplná Itálie, jen to moře tu chybělo. A tak jsem porušila svou dlouholetou zásadu, že ve sladké vodě se nekoupu a bylo to kupodivu super, jen jsem musela obětovat jedny sportovní boty. Do vody bych se bez bot bála. Jsem prostě tak nějak zhýčkaná pískovým vstupem do moře, průhlednou hladinou. Voda byla hodně teplá, koupel ani nedokázala osvěžit, Lipno připomínalo teplou vodu ve vaně a musím uznat, že voda je i čistá, jen holt má jinou barvu. Na závěr, abych nezapomněla našla jsem si čas i na výcvik holek, to aby mi nezakrněly a hlavně byla to perfektní možnost cvičit v rušivém prostředí kempu.
Související příspěvky :
FotoGalerie
