Když jsem přemýšlela nad názvem tohoto příspěvku, zvolila jsem jedno slovo. Tedy to slovo, co pro mě a Tessy znamenalo aktivní život. Dobrou partu, hodně tréninků a s tím hodně pohybu, při kterém člověk musel včas zapojovat mozek a pes musel být neustále napojen na psovoda.
Proč se k agility pořád myšlenkově vracím? Byly to nejlepší chvíle, které jsem s Tessy prožívala. Ona to milovala a dávala mi to řádně najevo.
Napadlo mě napsat tento příspěvek, protože jsem chtěla publikovat tuto fotku, tedy plakát, který byl vytvořen pro MČR ČSP v agility 2019.
Nechtěla jsem, aby někde zapadla. Vytvořila jí Klára, která pořádala MČR českých strakatých psů v agility v Kutné Hoře i v předešlých letech a rok 2019 se k tomu vrací.
Spolek ČSP mě žádal o souhlas s uvedením fotky Tessy na plakátu. Souhlas jsem dala a Bůh ví proč ji Spolek nedal na svůj web k akci. Napadá mě jen jeden důvod. Stejný jako když nebyl zveřejněn na stránkách můj příspěvek o obedienci, o který jsem byla požádána. Zkrátka jsme dobří a to se stále neodpouští.
Kdybch měla udělat výčet všech našich úspěchů ve sportu, bylo toho poměrně dost. Ostatně všechno se najde na webových stránkách CHS.
Tessy byla jedním z prvních čsp, který se věnoval agilty. Současně jsme s Tessy dělali více a sportů najednou na úrovni zkoušek, tedy nikoli pouze rekreačně. (obedience, dogdancing, sportovní kynologie.).
Dalším důvodem, proč jsem se rozhodla napsat tento článek, byl FB, vyplivl na mě vzpomínku z roku 2017 MČR ČSP agility, kdy Tessy startovala naposled. Už v kategorii veteránů a Appia, ač agility nedělala si to zkusila v LA1.
Výčet těch největších úspěchů najdete na profilu Tessy.
A kdybych měla popsat všechno, jaká Tessy je. Výčet pozitiv by mě zabral hodně času a hodně stránek. Máme za sebou věkovou jedenácku. Ale je stále v dobré kondici a já doufám, že ještě dlouho zůstane. Jen ty nožky by měla trochu šetřit. Současné dění v CHS jsem popsala v minulém příspěvku.












Tessy si chtěla hrát, ale to jaksi Viki nechápala. Skončilo to tak, že se navzájem respektovaly. Při odchodu z domů jsem je musela separovat. Abych nezapomněla na parťaky, dvě bíglice mojí dcery nám občas dělaly společnost.
V roce 2007 na vánoce jsme se přestěhovali z Prahy na okraj, do nově postaveného domečku a k domečku patří pes.
Appia když spí, tak spí a ani kostička ji neprobudí. Ale pozor na vetřelce to neplatí. To je ve střehu okamžitě. Zatímco, Tessy už má tu svoji kostičku dávno v sobě a číhá, zda by se nemohla zmocnit i té volně ležící. Neodváží se. Dobře ví, že to by Appii probralo.
Hajánek : známka Výborná





