Setkání strakáčů 2021

12. ročník setkání plemene ČSP – Moravský Beroun – jsme si jako každoročně nemohli nechat ujít. I když jezdí čím dál tím více mladší generace a ze staré gardy potkáváme pouze málo známých. Také nám holky stárnou a na některý program, který připravuje nová generace nestačí.

Letos jsme nedali ani celou procházku, nikoli, že by holky délku nezvládly, ale terén  vedl přes skálu, kde se lezlo po řetězech a psy se spouštěli a podávali. Museli jsme se vrátit po trase zpět, protože spouštět 13,5 letou 20 kg vážící fenu by bylo velmi riskantní. Přesto holky ušly necelých 8 km a byly celkem v dobré kondici, to bylo velké plus.
Počasí, jako každoročně, vyšlo a tak jsme si užili alespoň toho, co jsme zvládli.
V neděli byla klubová výstava a i tam jsme nechyběli, bez ambicí, jen jako součást programu a hlavně pro radost. 
Na skok přijela i současná majitelka Baldini Amorevita. Byla jsem moc ráda, že ho vidím. Bohužel byl hodně nekontaktní a nafotit ho kvalitně bylo celkem nemožné. Tak alespoň takto. 

Celá fotogalerie ze setkání na Rajčeti

Strakatá turistika

Rok 2020 jsme si naplánovali jako jeden z nejlepších cestovatelských roků, co by měl být. Perfektní itinerář, rezervace v kempech. Zaplatili jsme někde zálohy, někde plný pobyt.  Na první výjezd jsme se těšili, jak malé děti. Jen se to tak nějak podělalo.
Covid 19 změnil nejen naše plány, ale situaci v celém světě. Přišel LOCKDOWN.
Naučili jsme se nosit roušky, jako TOP parfém používat desinfekci. Omezilo to společenský život a cestování. Kempy nám rušili rezervace a platby přesunuly na neurčito. Co teď? Cestování do zahraničí je v první vlně omezené až zakázané. Volný pohyb také. Naštěstí je doporučován pobyt v přírodě a venčení psů je nutnosti. 
V rámci Spolku ČSP a KCHMPP existuje druhý ročník Strakaté turistiky a tam jsme hledali inspiraci kam se podívat. Po ČR jsme nikdy moc necestovali až Covid Tunel nás vrhnul tímto směrem.
Zpočátku jsme to brali s rezervou, později, jak se situace nijak výrazně neměnila a byli jsme omezeni jen na cestováni po ČR, jsme si řekli, že se udržíme v druhé desítce a vzali to jako soutěž naplno. Byla to super možnost, jak se nezbláznit.

Výsledek byl nad naše očekávání 
Celkem se zúčastnilo soutěže 81 týmů
My jsme navštívily :
1 NP
12  CHKO
9 Vodních nádrží
82 Zřícenin (občas jsme si šlápli až na naše dno)
33 Okresů a jejich zajímavosti
1 Vrkoč rybník
2 Pohoří
1 Samota Strakáčov
1 Ulice Strakatého
Za téma měsíce jsme vysoutěžili 24 bodů a za trikovou výzvu celkem 30 bodů
Holky se umístily na 12 místě s celkem 199 body.

Co na to říct, z ničeho nám vznikla velká radost a možnost, cestovat i v době Corony. Navíc velmi dobrý pocit za holky, hlavně Tessy, která ve svých 12 letech šlapala. Je vidět, že je bývalý sportovní pes a má stále celkem dobrou kondici. 

Celé cestování za rok 2020 si můžete prohlédnout na našem
cestovatelském webu. 

10.setkání plemene ČSP


10. jubilejní setkání plemene ČSP proběhlo  v areálu ATC Stříbrný rybník. Setkání je to událost, na které jsme tento rok nemohli chybět. Součástí setkání byla, jako každoročně, klubová výstava a bonitace. Ani jedna z holek není výstavní, přesto v rámci setkání je vystavuji. Tessy ve třídě veteránů a Appia se předvádí ve třídě pracovní, i když věkem už by do veteránu rovněž patřila.
Přijeli jsme obytným autem po 17 hod. a moc jsme nepřemýšleli, jak to postavit. Jen jsme hledali rovinu a ve finále jsme zjistili, že máme všude kolem sebe víc písku, než jsme si stačili nanosit do bydlíku v Itálii. Samotný kemp trochu pozitivně překvapil. Koupání v letní sezoně tu musí být pěkné. Písečná pláž. V této době ale bylo málo vody. Služby jsme nevyužili, vše jsme si vezli sebou, a tak WC a kuchyňka poblíž restaurace byla spíš negativum, než pozitivum. Stravování za nás hrůza, vyhovující byla pouze snídaně. Obědy a večeře chuťově dost špatná závodní jídelna a navíc jsme si odvezli bolení žaludku.
Program setkání : 
Akce – sobotní trasa na procházku byla příjemná, 8,3 km jsme se dvěma důchodkyněmi – Tessy a její matkou Bárou jsme ušli zcela v pohodě.

Nejvíc vyčerpaná byla Appia, měla žízeň. Nějak jsme v té rychlosti odchodu zapomněli na vodu. Naštěstí cestou byla restaurace, kde holky vypily dvě misky vody. Bylo poměrně teplo. Počasí se opravdu vyvedlo. 
Poté bylo sčítaní plemene ČSP na jednom místě k zapsání českého rekordu. Celkem se sešlo 128 psů.

Pokračovalo focení jednotlivců, společné focení, tombola, sportovní program pro skupinky. 
Neděle pak byla zaměřena na výstavu a bonitaci. Holky mi udělaly radost. Zvlášť Tessy, která předvádění doslova nesnáší, se tentokrát nesla jako hvězda. Obě holky dostaly hezké hodnocení a známku výborná.


Trofeje ze setkání :

Fotogalerie z 10. setkání ČSP 
* setkání
* výstava

Holky na cestách 2018 4.díl – Pecka

Pecka nebyla jen tak ledajaká Pecka. Měl to být závěrečný bonbonek cestování 2018 s bydlíkem a zároveň Setkání Českého strakatého psa a v neposlední řadě také se zúčastnit klubové výstavy.
Po slunné Itálii a teplém moři, pobyt v podhůří v ČR. Když jsme vyjeli do Pecky, opět pršelo. Jako bychom si už toho deště na cestování letos neužili dost. Naštěstí počasí se vždy po našem příjezdu do cíle zlepší. Doufali jsme, že to bude i tentokrát. Po příjezdu do cíle Neprší. Stavíme bydlení. 

Tentokrát malou rychlou variantu. Holky nemají sebou ohrádku, nestavíme ani síťové ohrazení pro vyznačení teritoria. Na odpočinek mají holky klasické látkové přepravky, které používáme na tréninky a zkoušky. Zelený stan slouží na uskladnění toho, co se nevejde v noci do bydlíku, tedy v našem případě přepravky, aby zbytečně venku neprovlhly. Na setkání plemene čsp, byli ještě další 3 bydlíkáři a tak to bylo fajn. Nebyli jsme sami.
Po teplých nocích v Itálii jsme cítili v noci docela chlad. Sice jsme netopili, ale nebylo k tomu daleko. I holky měly studený kožich a tak spaly dobrovolně pod dekou.
Setkání plemene ČSP se konalo od 14.9. do 16.9.2018. Počasí nám celkem přálo. Organizace byla velmi dobrá, jen program nám moc nesedl. Strakatý cirkus a karneval byla spíše zábava pro děti. Nějak nevím proč bych měla psa oblékat na karneval. Přece jenom je to pes. Chybělo nám nějaké sportovní vyžití.  

V sobotu byla dobře zorganizovaná procházka a na nás tak akorát dlouhá. Vzhledem k tomu, že holky jsou zvyklé chodit na tůry na vodítku, neměnili jsme ani tentokrát. Appia nemusí moc kontakt s ostatními psy, pokud ji omezují a prověřují pozadí. Tak ji nedáváme příležitost. Pokud do kontaktu jde sama, nebo na příchozího psa nevydává negativní signály, necháváme tomu volný průběh, v případě zavrčení jednoho nebo druhého, okamžitě ji zaměstnáme jinak, nebo stahujeme stranou. 
Appia však neměla nejmenší důvod, během celého pobytu, cokoli řešit a tak jsem byla opravdu ráda, že se pohybovala mezi ostatními psy, bez problémů.  

V neděli jsme se zúčastnili Klubové výstavy. Dorazil i Appie synek Cookie, zvaný Brego. Bohužel nebylo moc prostoru a tak fotek mám minimálně.

Vše je foceno mobilem. Nějak jsme přestali sebou těžký Nicon nosit, protože leckdy danou situaci mobil vyfotí lépe, ale někde ne.
Na výstavu jsme měli perfektně zaparkováno. Výstavní kruh byl postaven hned za naším bydlíkem a tak jsme měli perfektní zázemí rovnou u zdroje.

Holky běžně nevystavuji, neb po několika pokusech mám na výstavy svůj vlastní názor. Na druhou stranu si myslím, že občas by se každý strakáč měl někde ukázat. Důležité je to pro uchovněné jedince, hlavně kluky, jinak je mizivá šance, že si ho nějaký majitel feny vybere. Myslím, že i zajímavou kapitolou jsou veterání. Je krásné vidět v jaké jsou kondici.
Cookie (Brego) Amorevita – hodnocení VD – třída otevřená

Appia Amorevita – hodnocení V3 – třída pracovní

Antonie Barunidlo (Tessy) – hodnocení V2 – třída veteránů

Nakonec jsme si dali ještě procházku a pak balení a hurá domů. 
Závěr našeho cestování 2018 se vyvedl. 

Celé fotoalbum na RAJČETI

Holky na cestách 2018 – 3.díl

Cavallino-Treporti :
článek se zpožděním. Kdybych ho psala průběžně, nebo hned, asi by byl trochu jiný. Teď s odstupem času takto :

V Česku jsou stále vedra a tak jsme naplánovali další Itálii na konec srpna/září. Jakože si prodloužíme léto. To jsme ovšem netušili, že pěkné počasí bude do konce září a možná ještě v říjnu.
Extrémně teplé a suché počasí tohoto léta se střídalo se silnými přívalovými dešti a bouřkami. My jsme jednu z těchto mokrých vln vyfasovali přímo na cestu.
Bydlík jsme připravili ještě za sucha. Vyjižděli jsme za mokra. Chvílemi to byly takové průtrže mračen, bych byla raději v posteli než na silnici.

Pršelo celou cestu až na hranice Itálie, vlastně při tankování ve Villach skoro nepršelo. Radovali jsme se, konečně jedeme za lepším počasím! Ne na dlouho. Pršelo dál a těsně před Cavallinem nás chytla taková průtrž, že auto místy plavalo a stěrače nestíhaly. Zastavit se na té úzké silnici nedalo.
Připravovali jsme se jak budeme stavět naše bydlení za deště na mokrém písku. Ale jak když se mávne čarovným proutkem, déšť přestal při příjezdu do kempu. Stavěli jsme za sucha, jen písek se trochu více bořil pod koly bydlíku, než jsme zvyklí.

Postaveno a jde se k moři. Začíná dovolená. Počasí nám přálo celý pobyt. Sluníčko tak akorát na válení se na pláži. Únosné pro holky. Tessy okamžitě pochopila jaký bude systém a se svým známým čichem pro hospody, přesně dokázala odhadnout čas, i směr. Vůbec mě udivuje, jak některé věci zná, odhaduje, kolikrát ještě dřív, než na ně pomyslím.
Holky se koupaly, chodily na procházky po pobřeží a válely se. To byl takový náš plán. Vyhovovalo to tak nějak nám všem.

Co se týká kempu, už jsem ho několikrát popsala, kdoví kolikátý rok za sebou tu jsme. Po loňské bouři a kalamitě, kdy zmizelo mnoho stromů je to opět upravené, stromy jsou dosázené a hodně se místo provzdušnilo.
Byla to jako obvykle super dovolená.

Fotoalbum na rajčeti

Holky na cestách 2018 2.díl

Českou republiku a vlastně celou Evropu postihla vlna veder. Od června jsem neměla na sobě ponožky ani dlouhé kalhoty. Jedinou obuví jsou žabky a na jízdu autem takové ty polo-děravé Keeny.
Prvních pár dní to vedro nevnímáme, později raději venčím v 6 ráno a během dne nevycházíme.
Rtuť teploměru šplhá a šplhá. Běžná denní teplota je nad 30ºC. Na některých místech se dostává až na 36ºC, alespoň podle informací v TV. 
V takovémto počasí je lepší zmizet z města, i když v našem případě z vesnice na okraji města. 
Vyrážíme směr Šumava. Podle informací je většina autokempů v ČR přeplněná, takže vládne trochu obava, zda seženeme místo, ale touha vypadnout někam k vodě a mezi stromy je silnější, než jakákoli obava.
Jakmile začneme stěhovat věci do bydlíku, holky jsou v pohotovosti. Hurá, jede se pryč, tady je to v tom vedru nuda.
Vyrážíme v sobotu ráno, cestou chytneme pár kolon. Sem tam nějaká rána z nepozornosti a zdržení minimální.
Snažíme se moc nezdržovat a tak s holkama stavíme pouze v Budějicích na nutné venčení. Šumava není konec světa, a tak zbytek cesty rovnou tam.
Dorážíme před polednem. Volili jsme stejný kemp jako v minulých letech. Check in netrvá dlouho, všechna data už mají v PC, do kempu nás pouští, abychom si místo našli sami.
Plno je dost, dá se říct, že volných je pouze pár místeček.

Dlouho neváháme a parkujeme v první řadě, tedy řada je první, ale před sebou už máme obytné vozy, které to postavili přímo na břeh Lipna. Stavíme tak, abychom mezerou mezi nimi viděli na jezero. Celkem spokojenost s místem.

Celý pobyt je opravdu vedro a to takové, že i já vlezu do Lipna a dokonce i holky. Ani jeden den to na žádné dlouhé procházky není. Občas nás potěšil vytrvalý deštík, který trval max 30 minut. Zkrátka dovolená u vody, jak má být. Ráno rosa, a tak je tráva stále zelená. Je tu celkem příjemně a určitě líp, než ve městě.
Holky jsou spokojené, chodíme několikrát za den na krátkou procházku, která vždy končí koupáním. A musím podotknout, že dobrovolným.

O kempu není co psát, je to každý rok stejné. Kačeny, labuťě, rybáři. Krátké procházky a lenošení. Pravidelně na závěr dne divadlo. V hlavní roli zapadající slunce.

Po dvou dnech se nám vyklidil prostor a karavany před námi odjely. Po zbytek pobytu tedy zapadající slunce máme z první řady. 
Když se nad tím tak zamyslím fotek hodně podobných mám za ty roky tisíce a přesto není sil tu nádheru nefotit. tentokrát opět vše mobilem. IPhone8plus. Myslím, že dobré. Hlavně pohodlné, vždy po ruce. Uvidíme jestli se ještě vrátím k Niconu.
Fotoalbum na rajčeti

Holky na cestách 2018 1.díl

Letošní cestování bude probíhat v podobné duchu, jako předcházející roky. Tzn Itálie na začátku sezóny a Itálie na konci sezóny. Zbytek podle nálady a počasí.
Každoročně kempy v Itálii rezervujeme. Nevím proč jsem se do rezervace pustila už v únoru. Jen vím, že to bylo dobré rozhodnutí. Kempy už skoro plné. Na červen byla volná akorát naše parcela, jako vloni. Ještě pak dvě místa, téměř bez stínu. 
Ještě větší překvapení bylo při komunikaci s campem, kam jezdíme na konci sezony. Termín, který jsme jsme chtěli, byl naprosto plný a tak jedeme o týden později, to byla volná pouze jedna parcela. Takový nápor do námi zvolených kempů jsme ještě nezažili. Většinou jsem dělala rezervace v dubnu/květnu a ještě jsme si mohli vybrat místo. 

český strakatý pes – na cestách

Bydlík přípraven vyrážíme :
Je druhá polovina června, bydlík má vyměněné pneumatiky a ještě nějaké maličkosti byly doladěny v servisu. Tentokrát vyrážíme brzo odpoledne, místo na noc. Hodláme se tak trochu courat.
Holky zaujaly ihned svá místa. Cestování milují a celou dobu netrpělivě čekají, kdy dostanou povel k nástupu. Snažíme se je udržet do poslední chvíle, aby nebylo naše obydlí na kolečkách plné chlupů ještě před odjezdem.
A jedeme, cestou jsme si zdřímli v Rakousku a neodolali udělat zase spoustu fotek „on the road“. Hory jsou snové a s východem slunce bývají nejhezčí.

V kempu jsme něco pře jedenáctou hodinou ranní. Chvíli před nám dorazili naši sousedi. Maďaři. Když jsem je upozornila, že jsou částečně s karavanem na naší parcele, odpověděli, že nemohou nic dělat, protože jsou dlouzí. No mohli by si to postavit tak, jako ostatní a vešli by se, ale bohužel nebyla z jejich strany vůle komunikovat. Ve finále se ukázalo, že jsou to pěkní burani, bordel kolem sebe. Na parcele jich bylo k nespočítání a byli dostatečně hluční, zřejmě, aby o nich všichni dostatečně věděli. Trochu mě zaráželo, že běžně je dán počet osob, které mohou na jedné parcele v kempu být. Tady to nějak neplatilo. Villaggio Turistico Internazionale, Bibione byla naše oblíbená destinace po šest let. Tentokrát jsme se rozhodli, že to bylo naposled. Kemp byl přeplněný, sprchy neustále plné. Kupodivu letos dost Čechů, to jsme zažili poprvé, poláci, maďaři, rusové. To, že vedou němci je klasika, na to jsme ale zvyklí, ti ovšem bývají slušní. Na úvod trochu negativ, co se týká kempu tento rok, nicméně je to jen konstatování a náš pobyt nám to překazit nemohlo. Jak jsem zmínila jezdíme do tohoto kempu již řadu let, tak máme vychytané postavení našeho bydlení. 

Postaveno je raz/dva a holky mohou obhlídnout svoje ohraničené území. Jsou zvyklé, že to co je za ohradníkem, je pro ně tabu. I když pod dozorem být musí, pokud jsou na volno.
A jede se na pláž. Místním busem za koupené lístky, permanentka je vždy na jeden týden. Kemp je vzdálený cca 3 km od psí pláže vzdušnou čarou. Autobusem je to cca 10 minut. Pešky po pobřeží se to bohužel jít nedá, díky plážím na které mají psi vstup zakázán.
Náš cíl je La Spiaggia di Pluto. Perfektní servis pro psy a jejich páníčky. Bukujeme ji každým rokem a jsme čím dál tím spokojenější. Jak se ale ukazuje postupem času pláž objevuje stále více lidi a tak se stalo, že naše rezervace byla udělaná až od následujícího dne. Pláž byla kompletně plná. To se nám ještě nestalo. Pláž má více jak 200 slunečníků u každého mohou být max 4 osoby a 2 psi. Kromě toho je tam ještě dost privátních míst, asi tak ca 20 prostor ohraničených dřevěným plůtkem. Představte si to množství lidí a psů na jednom místě. 
Takže náš první den jsme se museli spokojit s volnou pláží, která navazuje přímo na pláž Pluto.  Tam se pěkné místečko našlo, jen my už jsme tak zhýčkaní, že bez lehátka nevydržíme dlouho. Ale na úvod to bylo fajn. Horko, slunečno, alespoň jsme se první den nepřipálili. A holky si užívaly.

Následující den a pak po celou dobu pobytu jsme si již užívali pláže Pluto a lehátek. Zároveň servisu pro psy. Tj. hlavně dostatek vody na pití i sprchování, protože holky moc milovnice vody nejsou a tak přemlouvat je, aby si šly zaplavat je celkem nadlidská práce. 

Občas, ale překvapí a do vody jdou dobrovolně. Neplavou. Namočit se po bříško a šup ven. Sprcha je pak na ochlazení jistota.

Bibione není moc Itálie. Hlavně tím, že je vše uzpůsobeno pro turisty. V obchodech a restauracích na Vás mluví německy. Jídlo je též přizpůsobené turistům a tak na jídelním lístku najdete často burger, hranolky, steak, sem tam ryba. Jistí to ale těstoviny, saláty a pizza. Nebýt psů a té úžasné psí pláže určitě bychom sem nejeli. Ale takto za daných okolností a možností velká spokojenost. Dva týdny tu vydržíme vždy s přehledem. Jen jak jsem psala, chce to změnu. Pro příští rok se pokusíme najít místo Bibione jinou vhodnou destinaci pro nás a naše psí holky.
Na závěr ještě fotka našich maďarských sousedů. Ještěže jsme v kempu jen ráno a večer. Celý den bych se na to dívat nevydržela. 

Počasí nám celou dobu pobytu přálo. Nebylo ani nesnesitelné vedro, ani deštivé dny. Zkrátka tak akorát. 
Fotoalbum na Rajčeti 

PS 
Letos Nicon zůstal ve futrálu a vše foceno mobilem. Starý Galaxy A5 celkem dobrý.

Itálie záři 2017 – 5.díl

U moře je  nádherně pořád, ať je zima nebo léto. Mě vždycky fascinovaly barvy, které se měnily každým okamžikem. Ať už barva moře nebo oblohy. Byla bych schopná to fotit každou minutu, jen ty moje fotky to tak nedokážou zobrazit, nebo já dobře vyfotit?
Se psy je  naše cestování  omezené, ale i tak na načerpání sil vždycky stačí. 
A protože se to tak nějak každoročně opakuje, je to stále poněkud stejné. U fotografie jsou pořád dokola o psech.
Počasí v letošním roce bylo, řekněme, divné. A tak naše poslední cesta  před přípravou na zimu, vypadala trochu jinak, než jsme si původně naplánovali. 
Chtěli jsme obohatil pobyt u moře o pobyt v Rakousku. Konkrétně jsme měli v plánu  Nockalmstrasse a kemp u jezera Millstätter See. Předpověď počasí ale byla taková, že jsme od původního plánu upustili. A jak jsme konstatovali dodatečně, udělali jsme dobře, protože takto to vypadalo kolem Salzburku a v Korutanech. Vlastně pršet začalo už v Budějicích a stejný charakter počasí nás provázel až k jihu Rakouska.

Bylo chladno a na vrcholcích hor byl vidět sníh. Počasí se vylepšilo až na hranicích mezi Rakouskem a Itálii.

Cesta do Cavallina je vlastně stejná, jako do Bibione, jen ve finále se jede směr Benátky, tj opačným směrem. Pro nás to byl čas zapnout Google mapy, neb těsně před kempem se každoročně ztrácíme. Jenže další pokus o připojení k internetu nefungoval, přestože celé léto platím za navýšení dat O2 nehoráznou částku a do nedávna to fungovalo. No a tak jsme se ztratili. Druhý mobil, který má Windows, má navigaci na baterky.
(Pozn. O2 mi rooming zablokoval, bez varování a důvodu k blokaci. Naštěstí po telefonátu mi ho uvolnili a data fungovala pak už bez problémů).

Po příjezdu do kempu jsme byli překvapeni množstvím stromů, které najednou nebyly. Ptali jsme se obsluhy, která nás doprovodila na naše místo, zda je pokáceli. Bylo nám řečeno, že 10.8.2017 si s oblastí zahrálo tornádo a v kempu museli pokácet více jak 2500 stromů. Některá místa, zvláště pineta u cesty k moři a oplocený kus pozemku, jako venčící prostor pro psy na volno, byly naprosté holé. Ani jeden strom.

Více foto zde 
Nedalo mi to a při psaní tohoto příspěvku jsem hledala videa na internetu. Muselo to být opravdu strašné a jsem ráda, že jsme u toho nebyli, teda hlavně naši psi. Toto video je přímo z dog kempu. Zpočátku jak to vypadalo na pláži a pak následky v kempu. 
Je vidět, že personálu na klientech hodně záleží. Úklid, tedy alespoň v rámci možností, aby návštěvníci kempu neměli žádná omezení. I v době naší návštěvy stále probíhal úklid a těžká technika se s lehkostí pohybovala mezi karavany.

A teď konečně k naší dovolené. Jako předešlá období máme místo v části MAX. Což je opravdu parcela max. Nikdy ji ani nevyužijeme celou, ale výhoda je, že ostatní psi nejsou moc blízko. Je to psí kemp a tak jsou u každého obytného auta či karavanu. Osazenstvo, jako každý rok, 90% Němci a Rakušani, sem tam Dán, Holanďan a Ital. Kromě nás tam byli ještě dvoje Češi,  v části Fido.
Naše bydlení už máme zmáknuté. Po těch letech cestování máme sice pocit, že vozíme čím dál tím víc věcí, ale využijeme vše. Sestavu jsme zvolili opět jinak, díky umístění parcely a holkám jsme do ohrádky pořídili koberec, což se ukázalo jako dobré rozhodnutí. Jednak nenosily tolik písku do bydlíku a pak po dešti měly ve svém bejváku sucho.

Ohledně  klece už jsem mnohokrát odpovídala na dotazy. Je to prostor klidu. Klec, lépe řečeno ohrádka, je prostorná. Holky v ní tráví čas, když chtějí naprosto vypnout a také, když je nemůžeme z nějakého důvodu hlídat. Appia je v ní častěji a dožaduje se vstupu, i když jsou holky pod dozorem v prostoru naší parcely a nikdo je nenutí jít do ohrádky. Je vidět, že to zvykání od malička v ní zanechalo kladný vztah ke kleci a ohrádce.
Když jsem psala, že některé věci vozíme zbytečně, je to tím, že platí zákon zvednutého zadku. Holky jsou buď na lehátku nebo dokonce na židli.

I ony mají dovolenou a tak je většinou necháváme. Stejně většinu část času trávíme u moře nebo po kempu u bazénu, který je spíše dekorací, protože my jsme v baru a holky, jako správné hospodské typy leží a pozorují cvrkot, protože ony do bazénu nepůjdou. Oproti loňsku je bazénové území rozšířeno o jeden bazén. K dispozici je jeden psí, jeden pro dospělé a jeden pro děti.

Počasí nám celkem vyšlo. Pomalu končí letní sezona a u moře bylo nádherně. Nejkrásnější byly ranní a večerní procházky na poloprázdné pláži, kdy si to holky opravdu užívaly.

Párkrát dokonce vlezly dobrovolně do vody, což vždycky hodnotíme kladně. Nevím proč, ale neplavou a vodu nemusí. Jen tak si zchladit tlapky a bříško a rychle ven. Občas je doneseme trochu dál, aby si zkusily plavání, ale nadšené z toho nejsou.
Na pláži milují hlavně válení a sem tam procházku po pobřeží.

Byl to krásný relax na konci prázdnin a pravděpodobně poslední pěkné počasí v této lokalitě. Koukali jsme na předpověď a v neděli raději, i když za deště balili. Nakládali jsme vše mokré, ale ani následující dny nebyla dobrá předpověď a tak odjíždíme. 
A každý rok si říkám, jak je to fajn, že holky cestování milují, dokáží odhadnout, co se bude dít a přizpůsobí se čemukoli a s radostí. Dokonce už dokáží odhadnout naše činnosti a kam se jde. Nejvíc nás ale fascinuje, jak Tessy dokáže najít nejkratší cestu do baru, hospody, či jiného občerstvovacího zařízení. 
Cesta zpět do ČR, byla podobná jako cesta tam. Mlha a déšť. Pokračování dovolené pak bylo doma. Vše jsme museli vyndat, rozložit a sušit. Vypadalo to však jaké, že dovolenkujeme na zahradě.

Cesta na východ 2017 4.díl

Cestou na východ od nás znamená užít si velkou část věčně opravované dálnice D1 ,mnoho najetých km po objížďkách a k tomu atrakce vyklepání. Při jízdě chvílemi člověk neví kudy, jestli je lepší tu díru vzít zprava, nebo zleva. Je pravda, že na většině opravovaných úsecích se pracovalo.
Aby toho nebylo málo, přidali jsme k cestě ještě objížďky kolem Žďáru nad Sázavou a cestu jsme si opět prodloužili, díky uzavřeným výjezdům a nájezdům na D1 hned dvakrát. Cestovali jsme našim bydlíkem, který není žádný rychlík a díky opravám silnic jsme strávili v autě daleko více času, než jsme plánovali.

Co nám ale vyšlo, bylo počasí. Chtělo to jen upravit cestu přesně opačně, než jsme původně chtěli. Zatímco v Čechách vládl déšť, bouřky a ochlazení. Na Moravě bylo stále přes 30° C a slunečno.
Náš itinerář : Žďár nad Sázavou (Coffee) – Rožnov pod Radhoštěm (skanzen) – Nový Jičín (Calabria) – Frýdek Místek (Cassie) – Škrdlovice Velké Dářko (procházky) – Žďár nad Sázavou (Coffee) a zpět domů.

Odjezd :
Když jsme v pátek ráno stěhovali věci do bydlíku, byla u nás bouřka. Tessy, která ji nemá ráda, běhala po zahradě asi ze strachu, abychom ji doma nezapomněli. Vůbec se v poslední době při bouřce zlepšila, ale venku v ní pobíhala poprvé. 

Naše první zastávka byla ve Žďáru nad Sázavou a návštěva Coffee. Celou cestu pršelo a bouřilo. Při příjezdu do Žďáru se počasí zklidnilo a my jsme zvládli společnou procházku.

Další zastávkou byl autokemp Rožnov v Rožnově pod Radhoštěm. Kemp jsme vybírali podle fotografii a popisu na internetu. Musím říct, že fotograf byl machr. Podle nás se zde zastavil čas. Kemp silně připomíná zašlé časy socializmu. Naštěstí prostory pro karavany jsou až v zadní, oddělené části, v klidném prostředí a mají vlastní sociálky. To bylo velké plus.  Restaurace, kapitola sama pro sebe. Z reklamy na internetu jsme předpokládali, že se zde dobře navečeříme. Opak byl pravdou a tak alespoň ze zmraženého polotovaru jsme si dali bramborové placky. Stůl byl špinavý a požádání o utření bylo ignorováno. Museli jsme si sami dojít do výčepu pro ubrousky a stůl si utřít. Dobrá samoobsluha.
Druhý den jsme vyrazili na prohlídku skanzenu.  Strávili jsme tam téměř celý den. Kromě úchvatné prohlídky starých dřevěných staveb jsme si dali i dobrý oběd a občerstvení. Myslím, že i holky si to užily. Sem tam nějaké to domácí zvířectvo volně se pohybující, koupání v potoce a na závěr i cachtání v Bečvě.  Večeři v restauraci už jsme neriskovali a ogrilovali něco z vlastních zásob a vydali se na obhlídku okolí.

Další naše zastávka byl Nový Jičín a návštěva Calabrie, která nám ukázala, jak se umí krásně proběhnout.

Nakonec Frýdek Mýstek, návštěva Cassie. Bohužel, tam se nám nepodařilo zaparkovat a tak holky zůstaly v autě a návštěva byla kratičká. Cassie, jedinná čžb fenka z vrhu C, je vybarvením hodně podobná Appii a vlastně i Tessy. Bílá hvězdička na hlavě je naše znamení. Cassie nám předvedla výstavní pozování.

Z Frýdku Mýstku zpět do Ždáru nad Sázavou, tentokrát nový kemp u Velkého Dářka. Opět nás to zklamalo. V restauraci jsme dostali bramboráky, zase z mraženého polotovaru. Kemp je oplocená louka Pod hrázi. Jediné velké plus byly nové a čisté sociálky a zázemí. Díky dešťům v posledních dnech, byla louka dost mokrá a místy rozbahněná. My už naštěstí chytli opět pěkné počasí a užili si procházky po okolí.

Na úplný závěr ještě jedna prohlídka  Ždáru s Coffee a její paničkou, která nám poskytla další zajímavý výklad navštívených míst. Cestou došlo i na namočení. Zatímco holky si omočily tlapky. Coffee předvedla, že umí plavat.

Závěr : Vysočina a okolí Rožnova je nádherná krajina. Bylo čím se kochat i během dlouhé cesty bydlíkem. Příště by to chtělo více času a zastávek. Důvod, proč se tímto směrem nevydáváme je D1. Tak snad už někdy bude dodělaná na nabídne cestování na které je člověk zvyklý ze zahraničí.
Stravování po kempech a v jejich blízkosti je opravdu katastrofa, nakonec nesetkali jsme se s tím poprvé. Jakoby se předpokládalo, že existuje jen vepřová, smažák, řízek a mražené polotovary a turista nic jiného nevyžaduje.

Všechny tři fenky jsou drobnější a menšího vzrůstu, tzn. jsou podobné do rodiny Cardamoma. Cassie je podobná své matce jen zbarvením ale kostru těla opět drobnou. Je vlastně ze všech fenek nejmenší.
A tak je vidět, že vyjímka potvrzuje pravidlo. I v CHS Amorevita se narodí drobní a menší jedinci a asi není důvod nekrýt větším psem. Protože i po malých jsou velcí jedinci a naopak. No prostě geny. 

Majitelům našich štěňat moc děkuji. 
Fotoalbum zde

 

 

 

 

Holky na cestách 2017 3.díl

Tentokrát jsme se vydali do malé vesničky na „konci světa“ . Nádherná příroda. Konstatovali jsme, že pokud tam zajede cizí auto, tak jen omylem. Silnice končí přesně u cíle naší cesty.
Matka s babičkou a my jsme se přijeli podívat na hnědou holku Curry. 

více foto na profilu Curry