Overtraining

Stále nové a nové metody. Uff…. jeden si řekne, pořád ty čokly přeučovat. Nj jenže když ono se vždycky v momentě, když už všechno máte uvařené něco, o čem byste řekli, že to pes 100% umí prostě zboří, podělá.
Aby se pes naučil pracovat v rušivém prostředí, což je u poslušnosti předpokladem, vznikají nové typy tréninků, které jsou i nejsou obedience, poslušnost atd. 
Appie byla vždycky zvyklá pracovat víceméně ve sterilním prostředí a tak nám tyhle typy tréninků hodně vyhovují. Jen si říkám, že je škoda že něco takového neexistovalo v době, kdy aktivní byla Tessy, té jako agiliťačce veškeré rušivé elementy byly ukradené. (myslím lidské a ne ty králíky v Petku).  Pro ní by to bylo úžasné a zábavné. U Appie pozoruji obavy a nejistotu. No…. není divu, když se podíváte na fotografii nahoře, těžko říct, co si ti psi o nás myslí. 
Každý trenér to má trochu jinak. Rádi chodíme na „rušivky“ Lucky a Krištofa. Tyto tréninky se spíše blíží prostředí na závodech a hodně nám to pomáhá.
Overtraininky Kristýny jsou oproti tomu jednou velkou srandou pro nás psovody. Dost se bavíme, žádný stres a to je právě to, co například Appii hodně pomáhá uvolnit se a neřešit okolí.  Nejde o to za jak dlouho úkol splní, ale je důležité, že ho splní. Poslední lekce ji myslím hodně přidaly na sebevědomí. Přestává řešit okolní psy a soustředí se víc na to, co má dělat.

Úkol : Oběhni kužel, nevšímej si boxu :), seber aport, přeskoč skočku a zařaď se k noze. Trochu makačka, ale dala to.

Za fotky Appie děkuji Richardovi.






Na startu

Tedy lépe řečeno, pokus o to být na startu.  Protože letos máme v plánu pokusit se zdolat OB2 na jakýkoli výsledek.
Říkám-li v plánu, nemíním tím, že to máme jako předsevzetí. Čas ukáže.
Tréninkově, je tu snaha o změnu některých povelů, pracovat s rušivými vlivy a hlavně veškeré tréninky brát s humorem a vůbec jinak, než to bylo doposud. Všechny cviky se pokusím rozfázovat do malých bloků. Nikam se nepoženu a děj se vůle boží.
OB2 jsme už trénovali vloni, protože jedničky už byly pro nás pěkná nuda. Appia znala všechny cviky a vždycky někde udělala tu svoji komediální vložku, nebo pohled stylu : Cože? To myslíš vážně?
Díky za to, že mám dvě super trenérky. A tak nezbývá, než doufat, že mi pomohou všechny ty nedostatky vychytat a hlavně umravnit mozek té malé můry. 
Když tak shrnu rok 2018, jsem vděčná i za lidi, které jsem v obedienci vloni potkala. Je to pro mě výzva jít dál.
První dvě akce na OB2 byly v prosinci 2018 :

  • 28.12.2018 Overtraining,  Petcentrum, Horní Počernice – s Kristýnou.
    Appia koukala, co se to vlastně děje, ale musím říct, že se s úkoly, pěkně poprala. Dělala jsem lehčí varianty, ale na to, že tento způsob viděla poprvé, jsem moc spokojená. A byla to velká legrace.

    Bylo také zajímavé pozorovat návštěvníky Petcentra, kteří po nás pokukovali a pravděpodobně nechápali, co se to tam dějě.

  • 31.12.2018 proběhla akce 2. díl, tentokrát Silvestrovské rušivky  ve Vraném/Vltavou s Luckou a Kryštofem. Appia opět v rušném prostředí zvládala cviky, které viděla poprvé. 
  • 5.1.2019 – rok 2019 jsme zahájili intenzivkou ve Vraném nad Vltavou s Luckou. Tentokrát tam byla pěkná zima. Appia ze začátku trochu zamrzla, ale v momentě kdy se probrala, tak cvičila celkem s radostí. Měla docela dobrou rychlost. Jen to přivolání se zastavením je prostě můj problém. Pokaždé špatně načasované. Tady budu muset zapracovat na sobě. Dalším oříškem jsou stále polohy s fixaci na zadní. Už na tom pracujeme dost dlouho, ale jak říkají trenéři, je to běh na dlouhou trať. Cvičit nutno každý den.

Obedience jedničková

Rozhodla jsem se konečně začít aktualizovat web. Koncem roku mi na to nezbyl čas. A čím jiným začít, než naší nejdůležitější informací. Po mnoha pokusech, a to už nevím po kolika jsme konečně zvládly s Appii zkoušku OB1 na známku výbornou. Stalo se to na Kladně říjnu při závodech NO BORDERS. Appia k tomu ještě skončila na bedně – 1.místo – o tom se nám ani nezdálo. Zvlášť, když Appia zrovna hárala.
Pro nás to znamenalo dvě věci.
1) Historie se opakuje – Tessy složila OB1 na výbornou také na Kladně při závodech NO BORDERS
2) I Appia už bude startovat v OB2. Tak hurá do tréninků.

Závěrem : Nic nemůže být jednoduché. WordPress se mi zaktualizoval na nejnovější verzi a tak uvidíme, jak se s tím poperu. Tak nějak to najednou funguje jinak a úpravy, jak jsem zvyklá prostě ne a ne najít.

Kastrovat nebo nekastrovat

Bavíme-li se o kastraci psa. Vždycky jsem byla proti. Důvodů bylo několik. Za prvé, pokud to není ze zdravotních důvodů a majitel si je schopný zvíře ohlídat, zdá se mi, že to je tak nějak proti přírodě. I když současné trendy a veterináři hovoří jinak.
Za druhé to byl strach z následků kastrace: 
nabírání na váze
inkontinence
v neposlední řadě změna povahy. 
Za třetí možnosti neshody, pokud pes žije v domácnosti s více psy.
Současně musím přiznat, že od doby, kdy jsme definitivně vypustily tréninky a zkoušky agility, měla Tessy po každém hárání falešnou březost. Bohužel obedience a nosework ji mozek nezaměstnaly stejně jako adrenalin při agility.
Naskytl se důvod pomalu o kastraci uvažovat.  Časově se jedná ca o dva roky zpět,tedy po ukončení chovnosti. 
Ve finále osud rozhodl za mě. Dohnaly nás zdravotní důvody. Bulka velikosti špendlíkové hlavičky po první falešce se při druhé změnila na velikost hrachu. Po podrobném vyšetření veterinářkou mi bylo potvrzeno, že by bylo lepší bulku odoperovat a při té příležitosti vykastrovat.
Od června do září jsme cestovali a poté bylo naplánováno předoperační vyšetřeni a operace na říjen. Těsně před termínem operace se ale Tessy rozhárala, pravděpodobně si to chtěla ještě naposledy užít.  
Operace byla odložena na 9.11.2018. Bude odstraněna část mléčné lišty a současně proběhne kastrace.
Jdeme na to :

9.11.2018 jsem ráno odvezla Tessy na veterinu. Objednala jsem se na 11 hod a požadovala přítomnost při uspání. Mělo to tu výhodu, že na operaci šla jako první. 
Lehce po 17 hod. jsme si ji odváželi domů. Nenapadlo mě, přestože pes bude probuzen, že nedokáže nastoupit a následně vystoupit z auta. Byla jak zdrogovaná a hrozně nejistá. Nevěděla co se s ní děje.
Noc a následující den Tessy prospala.

11.11.2018  mám pocit, že mi někdo vyměnil psa, sice už zvedne ocásek a dá najevo, že je ráda, že je doma, ale bloudí jako ve snách. Appia reaguje také nestandardně, pravděpodobně je Tessy cítit nějak jinak a mám pocit, že v ní Appia vidí vetřelce.
12.11.2018 první kontrola na veterině. Tentokrát jsem byla hodně zaskočena přístupem. Byla jsem objednaná k vet, která Tessy operovala a která ji má na starosti a zná její stav. Byli jsme ale přiděleny k nějaké mladé vetce, kterou vůbec neznám a navíc jsem měla  pocit, že neví až tak úplně, co dělá. Trvala jsem tedy, že mi zavolají MVDr. L……. . A udělali jsme dobře, ta alespoň dořešila na můj dotaz antibiotika. 
Tessy je celkem v pohodě a začíná vymýšlet blbosti, nechápe, proč má být v klidu. Na druhé straně je vzorný pacient, nechá se opečovávat, pochopila, že na ránu se nesmí dobývat, žere a vyprazdňuje se. Horší je to se mnou, moc toho nenaspím. Venčení na vodítku po zahradě ve dne v noci, taky nic moc.

13.11. – 14.11.2018 – můj spánkový deficit je kritický. Tak 3 hod denně max spánku je opravdu málo. Tessy se nudí a otravuje, jakmile se snažím usnout.
Nikdy by mě nenapadlo, že v jejím věku a po operaci, bude tak akční. 
Den zvládáme bez límce a satelit je nasazen na noc. Docela mě překvapilo, že si ho dobrovolně nechá nasadit a pohodlně si složí hlavu.

Tessy se zotavuje rychle a pomaličku ji nechávám volnost po baráku. Pouze schody jsou tabu. Do patra nesmí běhat sem a tam.
16.11.2018 další kontrola na veterině. Jizva se krásně hojí. Zůstává nadále zakrytá.
19.11.2018 10. den po operaci jsou vyndány stehy a rána opět zakrytá. Tessy už má celkem volný režim. Venku je chladno, ale krásně slunečno.

21.11.2018 další a poslední kontrola na veterině. Tessy je zahojená a máme dole jedno kg. 

Tessy už je v běžném režimu, i když trochu omezení má. Bedlivě sleduje televizi, povaluje se, chodí se mazlit a dokonce už se začíná zase smát. Nějakou dobu špatně žrala a tak dáváme probiotika a velmi rychle se ji žaludek dostal do normálu.

Bříško pomalu větráme:
25.11.2018 je Tessy už nahatá a v pořádku. Obě holky jsou spolu v pohodě.

 

 

 

 

Holky na cestách 2018 4.díl – Pecka

Pecka nebyla jen tak ledajaká Pecka. Měl to být závěrečný bonbonek cestování 2018 s bydlíkem a zároveň Setkání Českého strakatého psa a v neposlední řadě také se zúčastnit klubové výstavy.
Po slunné Itálii a teplém moři, pobyt v podhůří v ČR. Když jsme vyjeli do Pecky, opět pršelo. Jako bychom si už toho deště na cestování letos neužili dost. Naštěstí počasí se vždy po našem příjezdu do cíle zlepší. Doufali jsme, že to bude i tentokrát. Po příjezdu do cíle Neprší. Stavíme bydlení. 

Tentokrát malou rychlou variantu. Holky nemají sebou ohrádku, nestavíme ani síťové ohrazení pro vyznačení teritoria. Na odpočinek mají holky klasické látkové přepravky, které používáme na tréninky a zkoušky. Zelený stan slouží na uskladnění toho, co se nevejde v noci do bydlíku, tedy v našem případě přepravky, aby zbytečně venku neprovlhly. Na setkání plemene čsp, byli ještě další 3 bydlíkáři a tak to bylo fajn. Nebyli jsme sami.
Po teplých nocích v Itálii jsme cítili v noci docela chlad. Sice jsme netopili, ale nebylo k tomu daleko. I holky měly studený kožich a tak spaly dobrovolně pod dekou.
Setkání plemene ČSP se konalo od 14.9. do 16.9.2018. Počasí nám celkem přálo. Organizace byla velmi dobrá, jen program nám moc nesedl. Strakatý cirkus a karneval byla spíše zábava pro děti. Nějak nevím proč bych měla psa oblékat na karneval. Přece jenom je to pes. Chybělo nám nějaké sportovní vyžití.  

V sobotu byla dobře zorganizovaná procházka a na nás tak akorát dlouhá. Vzhledem k tomu, že holky jsou zvyklé chodit na tůry na vodítku, neměnili jsme ani tentokrát. Appia nemusí moc kontakt s ostatními psy, pokud ji omezují a prověřují pozadí. Tak ji nedáváme příležitost. Pokud do kontaktu jde sama, nebo na příchozího psa nevydává negativní signály, necháváme tomu volný průběh, v případě zavrčení jednoho nebo druhého, okamžitě ji zaměstnáme jinak, nebo stahujeme stranou. 
Appia však neměla nejmenší důvod, během celého pobytu, cokoli řešit a tak jsem byla opravdu ráda, že se pohybovala mezi ostatními psy, bez problémů.  

V neděli jsme se zúčastnili Klubové výstavy. Dorazil i Appie synek Cookie, zvaný Brego. Bohužel nebylo moc prostoru a tak fotek mám minimálně.

Vše je foceno mobilem. Nějak jsme přestali sebou těžký Nicon nosit, protože leckdy danou situaci mobil vyfotí lépe, ale někde ne.
Na výstavu jsme měli perfektně zaparkováno. Výstavní kruh byl postaven hned za naším bydlíkem a tak jsme měli perfektní zázemí rovnou u zdroje.

Holky běžně nevystavuji, neb po několika pokusech mám na výstavy svůj vlastní názor. Na druhou stranu si myslím, že občas by se každý strakáč měl někde ukázat. Důležité je to pro uchovněné jedince, hlavně kluky, jinak je mizivá šance, že si ho nějaký majitel feny vybere. Myslím, že i zajímavou kapitolou jsou veterání. Je krásné vidět v jaké jsou kondici.
Cookie (Brego) Amorevita – hodnocení VD – třída otevřená

Appia Amorevita – hodnocení V3 – třída pracovní

Antonie Barunidlo (Tessy) – hodnocení V2 – třída veteránů

Nakonec jsme si dali ještě procházku a pak balení a hurá domů. 
Závěr našeho cestování 2018 se vyvedl. 

Celé fotoalbum na RAJČETI

Holky na cestách 2018 – 3.díl

Cavallino-Treporti :
článek se zpožděním. Kdybych ho psala průběžně, nebo hned, asi by byl trochu jiný. Teď s odstupem času takto :

V Česku jsou stále vedra a tak jsme naplánovali další Itálii na konec srpna/září. Jakože si prodloužíme léto. To jsme ovšem netušili, že pěkné počasí bude do konce září a možná ještě v říjnu.
Extrémně teplé a suché počasí tohoto léta se střídalo se silnými přívalovými dešti a bouřkami. My jsme jednu z těchto mokrých vln vyfasovali přímo na cestu.
Bydlík jsme připravili ještě za sucha. Vyjižděli jsme za mokra. Chvílemi to byly takové průtrže mračen, bych byla raději v posteli než na silnici.

Pršelo celou cestu až na hranice Itálie, vlastně při tankování ve Villach skoro nepršelo. Radovali jsme se, konečně jedeme za lepším počasím! Ne na dlouho. Pršelo dál a těsně před Cavallinem nás chytla taková průtrž, že auto místy plavalo a stěrače nestíhaly. Zastavit se na té úzké silnici nedalo.
Připravovali jsme se jak budeme stavět naše bydlení za deště na mokrém písku. Ale jak když se mávne čarovným proutkem, déšť přestal při příjezdu do kempu. Stavěli jsme za sucha, jen písek se trochu více bořil pod koly bydlíku, než jsme zvyklí.

Postaveno a jde se k moři. Začíná dovolená. Počasí nám přálo celý pobyt. Sluníčko tak akorát na válení se na pláži. Únosné pro holky. Tessy okamžitě pochopila jaký bude systém a se svým známým čichem pro hospody, přesně dokázala odhadnout čas, i směr. Vůbec mě udivuje, jak některé věci zná, odhaduje, kolikrát ještě dřív, než na ně pomyslím.
Holky se koupaly, chodily na procházky po pobřeží a válely se. To byl takový náš plán. Vyhovovalo to tak nějak nám všem.

Co se týká kempu, už jsem ho několikrát popsala, kdoví kolikátý rok za sebou tu jsme. Po loňské bouři a kalamitě, kdy zmizelo mnoho stromů je to opět upravené, stromy jsou dosázené a hodně se místo provzdušnilo.
Byla to jako obvykle super dovolená.

Fotoalbum na rajčeti

Holky na cestách 2018 2.díl

Českou republiku a vlastně celou Evropu postihla vlna veder. Od června jsem neměla na sobě ponožky ani dlouhé kalhoty. Jedinou obuví jsou žabky a na jízdu autem takové ty polo-děravé Keeny.
Prvních pár dní to vedro nevnímáme, později raději venčím v 6 ráno a během dne nevycházíme.
Rtuť teploměru šplhá a šplhá. Běžná denní teplota je nad 30ºC. Na některých místech se dostává až na 36ºC, alespoň podle informací v TV. 
V takovémto počasí je lepší zmizet z města, i když v našem případě z vesnice na okraji města. 
Vyrážíme směr Šumava. Podle informací je většina autokempů v ČR přeplněná, takže vládne trochu obava, zda seženeme místo, ale touha vypadnout někam k vodě a mezi stromy je silnější, než jakákoli obava.
Jakmile začneme stěhovat věci do bydlíku, holky jsou v pohotovosti. Hurá, jede se pryč, tady je to v tom vedru nuda.
Vyrážíme v sobotu ráno, cestou chytneme pár kolon. Sem tam nějaká rána z nepozornosti a zdržení minimální.
Snažíme se moc nezdržovat a tak s holkama stavíme pouze v Budějicích na nutné venčení. Šumava není konec světa, a tak zbytek cesty rovnou tam.
Dorážíme před polednem. Volili jsme stejný kemp jako v minulých letech. Check in netrvá dlouho, všechna data už mají v PC, do kempu nás pouští, abychom si místo našli sami.
Plno je dost, dá se říct, že volných je pouze pár místeček.

Dlouho neváháme a parkujeme v první řadě, tedy řada je první, ale před sebou už máme obytné vozy, které to postavili přímo na břeh Lipna. Stavíme tak, abychom mezerou mezi nimi viděli na jezero. Celkem spokojenost s místem.

Celý pobyt je opravdu vedro a to takové, že i já vlezu do Lipna a dokonce i holky. Ani jeden den to na žádné dlouhé procházky není. Občas nás potěšil vytrvalý deštík, který trval max 30 minut. Zkrátka dovolená u vody, jak má být. Ráno rosa, a tak je tráva stále zelená. Je tu celkem příjemně a určitě líp, než ve městě.
Holky jsou spokojené, chodíme několikrát za den na krátkou procházku, která vždy končí koupáním. A musím podotknout, že dobrovolným.

O kempu není co psát, je to každý rok stejné. Kačeny, labuťě, rybáři. Krátké procházky a lenošení. Pravidelně na závěr dne divadlo. V hlavní roli zapadající slunce.

Po dvou dnech se nám vyklidil prostor a karavany před námi odjely. Po zbytek pobytu tedy zapadající slunce máme z první řady. 
Když se nad tím tak zamyslím fotek hodně podobných mám za ty roky tisíce a přesto není sil tu nádheru nefotit. tentokrát opět vše mobilem. IPhone8plus. Myslím, že dobré. Hlavně pohodlné, vždy po ruce. Uvidíme jestli se ještě vrátím k Niconu.
Fotoalbum na rajčeti

Holky na cestách 2018 1.díl

Letošní cestování bude probíhat v podobné duchu, jako předcházející roky. Tzn Itálie na začátku sezóny a Itálie na konci sezóny. Zbytek podle nálady a počasí.
Každoročně kempy v Itálii rezervujeme. Nevím proč jsem se do rezervace pustila už v únoru. Jen vím, že to bylo dobré rozhodnutí. Kempy už skoro plné. Na červen byla volná akorát naše parcela, jako vloni. Ještě pak dvě místa, téměř bez stínu. 
Ještě větší překvapení bylo při komunikaci s campem, kam jezdíme na konci sezony. Termín, který jsme jsme chtěli, byl naprosto plný a tak jedeme o týden později, to byla volná pouze jedna parcela. Takový nápor do námi zvolených kempů jsme ještě nezažili. Většinou jsem dělala rezervace v dubnu/květnu a ještě jsme si mohli vybrat místo. 

český strakatý pes – na cestách

Bydlík přípraven vyrážíme :
Je druhá polovina června, bydlík má vyměněné pneumatiky a ještě nějaké maličkosti byly doladěny v servisu. Tentokrát vyrážíme brzo odpoledne, místo na noc. Hodláme se tak trochu courat.
Holky zaujaly ihned svá místa. Cestování milují a celou dobu netrpělivě čekají, kdy dostanou povel k nástupu. Snažíme se je udržet do poslední chvíle, aby nebylo naše obydlí na kolečkách plné chlupů ještě před odjezdem.
A jedeme, cestou jsme si zdřímli v Rakousku a neodolali udělat zase spoustu fotek „on the road“. Hory jsou snové a s východem slunce bývají nejhezčí.

V kempu jsme něco pře jedenáctou hodinou ranní. Chvíli před nám dorazili naši sousedi. Maďaři. Když jsem je upozornila, že jsou částečně s karavanem na naší parcele, odpověděli, že nemohou nic dělat, protože jsou dlouzí. No mohli by si to postavit tak, jako ostatní a vešli by se, ale bohužel nebyla z jejich strany vůle komunikovat. Ve finále se ukázalo, že jsou to pěkní burani, bordel kolem sebe. Na parcele jich bylo k nespočítání a byli dostatečně hluční, zřejmě, aby o nich všichni dostatečně věděli. Trochu mě zaráželo, že běžně je dán počet osob, které mohou na jedné parcele v kempu být. Tady to nějak neplatilo. Villaggio Turistico Internazionale, Bibione byla naše oblíbená destinace po šest let. Tentokrát jsme se rozhodli, že to bylo naposled. Kemp byl přeplněný, sprchy neustále plné. Kupodivu letos dost Čechů, to jsme zažili poprvé, poláci, maďaři, rusové. To, že vedou němci je klasika, na to jsme ale zvyklí, ti ovšem bývají slušní. Na úvod trochu negativ, co se týká kempu tento rok, nicméně je to jen konstatování a náš pobyt nám to překazit nemohlo. Jak jsem zmínila jezdíme do tohoto kempu již řadu let, tak máme vychytané postavení našeho bydlení. 

Postaveno je raz/dva a holky mohou obhlídnout svoje ohraničené území. Jsou zvyklé, že to co je za ohradníkem, je pro ně tabu. I když pod dozorem být musí, pokud jsou na volno.
A jede se na pláž. Místním busem za koupené lístky, permanentka je vždy na jeden týden. Kemp je vzdálený cca 3 km od psí pláže vzdušnou čarou. Autobusem je to cca 10 minut. Pešky po pobřeží se to bohužel jít nedá, díky plážím na které mají psi vstup zakázán.
Náš cíl je La Spiaggia di Pluto. Perfektní servis pro psy a jejich páníčky. Bukujeme ji každým rokem a jsme čím dál tím spokojenější. Jak se ale ukazuje postupem času pláž objevuje stále více lidi a tak se stalo, že naše rezervace byla udělaná až od následujícího dne. Pláž byla kompletně plná. To se nám ještě nestalo. Pláž má více jak 200 slunečníků u každého mohou být max 4 osoby a 2 psi. Kromě toho je tam ještě dost privátních míst, asi tak ca 20 prostor ohraničených dřevěným plůtkem. Představte si to množství lidí a psů na jednom místě. 
Takže náš první den jsme se museli spokojit s volnou pláží, která navazuje přímo na pláž Pluto.  Tam se pěkné místečko našlo, jen my už jsme tak zhýčkaní, že bez lehátka nevydržíme dlouho. Ale na úvod to bylo fajn. Horko, slunečno, alespoň jsme se první den nepřipálili. A holky si užívaly.

Následující den a pak po celou dobu pobytu jsme si již užívali pláže Pluto a lehátek. Zároveň servisu pro psy. Tj. hlavně dostatek vody na pití i sprchování, protože holky moc milovnice vody nejsou a tak přemlouvat je, aby si šly zaplavat je celkem nadlidská práce. 

Občas, ale překvapí a do vody jdou dobrovolně. Neplavou. Namočit se po bříško a šup ven. Sprcha je pak na ochlazení jistota.

Bibione není moc Itálie. Hlavně tím, že je vše uzpůsobeno pro turisty. V obchodech a restauracích na Vás mluví německy. Jídlo je též přizpůsobené turistům a tak na jídelním lístku najdete často burger, hranolky, steak, sem tam ryba. Jistí to ale těstoviny, saláty a pizza. Nebýt psů a té úžasné psí pláže určitě bychom sem nejeli. Ale takto za daných okolností a možností velká spokojenost. Dva týdny tu vydržíme vždy s přehledem. Jen jak jsem psala, chce to změnu. Pro příští rok se pokusíme najít místo Bibione jinou vhodnou destinaci pro nás a naše psí holky.
Na závěr ještě fotka našich maďarských sousedů. Ještěže jsme v kempu jen ráno a večer. Celý den bych se na to dívat nevydržela. 

Počasí nám celou dobu pobytu přálo. Nebylo ani nesnesitelné vedro, ani deštivé dny. Zkrátka tak akorát. 
Fotoalbum na Rajčeti 

PS 
Letos Nicon zůstal ve futrálu a vše foceno mobilem. Starý Galaxy A5 celkem dobrý.

Borec

Adamo Amorevita – nejoblíbenější a zatím první krycí pes z našich třech vrhů, narozený 29.5.2011 si dal k narozeninám VRH D Love in Paws. Ukázal světu, že jeho nejoblíbenější číslo je 4, a že naplánovat si to umí skvěle.
Foto a info na stránkách příslušné CHS http://www.loveinpaws.com/.
Adamo celkem nakryl 6 fen a pouze v jednom případě má 5 potomků, ve všech ostatních 4.
Více info a foto na stránkách profilu.