Když se to zadrhne

Rok 2020 měl být podle plánů, ten nejúžasnější:
Appia měla našlápnuto na zkoušku obedience OB2. 
Naplánovali jsme cestování a poplatili zálohy.
V plánu byl VRH D Amorevita se zapůjčenou fenou, která měla být nakryta Caesarem Amorevita.
No a přišla CORONA Time a stop všem plánům.
Abychom se z toho nezbláznili, zapojili jsme se do soutěže ČSP – Strakatá turistika. Více info najdete na stránkách www.adesso24.com. Podívali jsme se na místa, kam bychom za normální situace nezavítali. Nachodili jsme spoustu km. Česká republika byla vylidněná a tak nikde nebylo moc lidí. Na většině míst nikdo. 
Když nad tím tak přemýšlím jsme dobří, umístění – v době kdy píšu tento příspěvek – na čele druhé desítky. Tessy ve svých 12 letech šlape jak mladice, Appia je vlastně už také seniorka, ale to zatím tak nebereme. Vidíme ji stále jako prdlého pcka s ADHD.  Nám dvojnožcům už dvacet bylo před mnoha lety a tak jsme za naši posádku dostatečně hrdí. Trochu přemýšlíme, že by bylo spravedlivé násobit body věkem psovoda a psů a ještě počtem psů. Je jasné, že proti mládeži s jedním psem máme tak trochu handicap. To je vtip. V soutěži jsme proto, že něco jsme dělat museli a tahle činnost se přímo nabízela.

VRH D Amorevita se sice nekonal, ale v CHS Sarensis se narodila 3 štěňata feně Coffe Amorevita. 
25.5.2020 došlo k dalšímu uvolnění, jehož součástí bylo otevření kempů. Konečně jsme se dočkali a mohli vyrazit. 
1. výjezd byl Kemp Safari a Krkonoše. Cestou jsme ještě sbírali nějaké body do soutěže. 

Co je nového

Amorevita v Průhonicích

Nového je toho hodně. V poslední době jsem zazdila aktualizaci našich akcí a tak alespoň ve stručnosti. 
Tessy je definitivně v důchodu a neplánuji s ní další zkoušky, i když je stále v plné síle, což mi dokazuje neustálým kontaktem k nějaké akci. Přece jenom v dubnu jí bude 12 let a tak jsem usoudila, že všechno co bude dělat, bude pro radost. Vyzkoušeli jsme opět lekci noseworku, kdy ukázala, že přestože rok k ničemu nečichla, do starého železa vůbec nepatří. Vyčuchala všechno. Jen nám dělaly problém židle a balanční pomůcky, protože to viděla poprvé.
Doma cvičíme klasicky základní povely. Dokonce se sama přidává, když trénuje Appia a dělá to samé, někdy dokonce lépe.
Appia – ta je zase definitivně zařazená ve třídě OB 2 a dál trénujeme. Máme v plánu konečně složit zkoušku OB2 na jakoukoli známku. Stačí nám dobrá, jen to udělat. Bohužel má takový nešvar, jakmile se někdo začne pohybovat za cvičebním placem, přestane se soustředit a většinou je to konečná. 
Vycházky – letošní zima je zima nezima. Žádný sníh a teploty nadprůměrné. Kupodivu je hodně slunečných dní a tak jsme se rozhodli zapojit do soutěže Strakatá turistika, bez jakýchkoli ambicí, jen rozhýbat lidské a psí kosti. Holky  procházky milují. Tessy i přes svůj věk šlape dobrým tempem.
Naše cíle můžete sledovat zde v sekci turistika.

10.setkání plemene ČSP


10. jubilejní setkání plemene ČSP proběhlo  v areálu ATC Stříbrný rybník. Setkání je to událost, na které jsme tento rok nemohli chybět. Součástí setkání byla, jako každoročně, klubová výstava a bonitace. Ani jedna z holek není výstavní, přesto v rámci setkání je vystavuji. Tessy ve třídě veteránů a Appia se předvádí ve třídě pracovní, i když věkem už by do veteránu rovněž patřila.
Přijeli jsme obytným autem po 17 hod. a moc jsme nepřemýšleli, jak to postavit. Jen jsme hledali rovinu a ve finále jsme zjistili, že máme všude kolem sebe víc písku, než jsme si stačili nanosit do bydlíku v Itálii. Samotný kemp trochu pozitivně překvapil. Koupání v letní sezoně tu musí být pěkné. Písečná pláž. V této době ale bylo málo vody. Služby jsme nevyužili, vše jsme si vezli sebou, a tak WC a kuchyňka poblíž restaurace byla spíš negativum, než pozitivum. Stravování za nás hrůza, vyhovující byla pouze snídaně. Obědy a večeře chuťově dost špatná závodní jídelna a navíc jsme si odvezli bolení žaludku.
Program setkání : 
Akce – sobotní trasa na procházku byla příjemná, 8,3 km jsme se dvěma důchodkyněmi – Tessy a její matkou Bárou jsme ušli zcela v pohodě.

Nejvíc vyčerpaná byla Appia, měla žízeň. Nějak jsme v té rychlosti odchodu zapomněli na vodu. Naštěstí cestou byla restaurace, kde holky vypily dvě misky vody. Bylo poměrně teplo. Počasí se opravdu vyvedlo. 
Poté bylo sčítaní plemene ČSP na jednom místě k zapsání českého rekordu. Celkem se sešlo 128 psů.

Pokračovalo focení jednotlivců, společné focení, tombola, sportovní program pro skupinky. 
Neděle pak byla zaměřena na výstavu a bonitaci. Holky mi udělaly radost. Zvlášť Tessy, která předvádění doslova nesnáší, se tentokrát nesla jako hvězda. Obě holky dostaly hezké hodnocení a známku výborná.


Trofeje ze setkání :

Fotogalerie z 10. setkání ČSP 
* setkání
* výstava

Overtraining

Stále nové a nové metody. Uff…. jeden si řekne, pořád ty čokly přeučovat. Nj jenže když ono se vždycky v momentě, když už všechno máte uvařené něco, o čem byste řekli, že to pes 100% umí prostě zboří, podělá.
Aby se pes naučil pracovat v rušivém prostředí, což je u poslušnosti předpokladem, vznikají nové typy tréninků, které jsou i nejsou obedience, poslušnost atd. 
Appie byla vždycky zvyklá pracovat víceméně ve sterilním prostředí a tak nám tyhle typy tréninků hodně vyhovují. Jen si říkám, že je škoda že něco takového neexistovalo v době, kdy aktivní byla Tessy, té jako agiliťačce veškeré rušivé elementy byly ukradené. (myslím lidské a ne ty králíky v Petku).  Pro ní by to bylo úžasné a zábavné. U Appie pozoruji obavy a nejistotu. No…. není divu, když se podíváte na fotografii nahoře, těžko říct, co si ti psi o nás myslí. 
Každý trenér to má trochu jinak. Rádi chodíme na „rušivky“ Lucky a Krištofa. Tyto tréninky se spíše blíží prostředí na závodech a hodně nám to pomáhá.
Overtraininky Kristýny jsou oproti tomu jednou velkou srandou pro nás psovody. Dost se bavíme, žádný stres a to je právě to, co například Appii hodně pomáhá uvolnit se a neřešit okolí.  Nejde o to za jak dlouho úkol splní, ale je důležité, že ho splní. Poslední lekce ji myslím hodně přidaly na sebevědomí. Přestává řešit okolní psy a soustředí se víc na to, co má dělat.

Úkol : Oběhni kužel, nevšímej si boxu :), seber aport, přeskoč skočku a zařaď se k noze. Trochu makačka, ale dala to.

Za fotky Appie děkuji Richardovi.






Na startu

Tedy lépe řečeno, pokus o to být na startu.  Protože letos máme v plánu pokusit se zdolat OB2 na jakýkoli výsledek.
Říkám-li v plánu, nemíním tím, že to máme jako předsevzetí. Čas ukáže.
Tréninkově, je tu snaha o změnu některých povelů, pracovat s rušivými vlivy a hlavně veškeré tréninky brát s humorem a vůbec jinak, než to bylo doposud. Všechny cviky se pokusím rozfázovat do malých bloků. Nikam se nepoženu a děj se vůle boží.
OB2 jsme už trénovali vloni, protože jedničky už byly pro nás pěkná nuda. Appia znala všechny cviky a vždycky někde udělala tu svoji komediální vložku, nebo pohled stylu : Cože? To myslíš vážně?
Díky za to, že mám dvě super trenérky. A tak nezbývá, než doufat, že mi pomohou všechny ty nedostatky vychytat a hlavně umravnit mozek té malé můry. 
Když tak shrnu rok 2018, jsem vděčná i za lidi, které jsem v obedienci vloni potkala. Je to pro mě výzva jít dál.
První dvě akce na OB2 byly v prosinci 2018 :

  • 28.12.2018 Overtraining,  Petcentrum, Horní Počernice – s Kristýnou.
    Appia koukala, co se to vlastně děje, ale musím říct, že se s úkoly, pěkně poprala. Dělala jsem lehčí varianty, ale na to, že tento způsob viděla poprvé, jsem moc spokojená. A byla to velká legrace.

    Bylo také zajímavé pozorovat návštěvníky Petcentra, kteří po nás pokukovali a pravděpodobně nechápali, co se to tam dějě.

  • 31.12.2018 proběhla akce 2. díl, tentokrát Silvestrovské rušivky  ve Vraném/Vltavou s Luckou a Kryštofem. Appia opět v rušném prostředí zvládala cviky, které viděla poprvé. 
  • 5.1.2019 – rok 2019 jsme zahájili intenzivkou ve Vraném nad Vltavou s Luckou. Tentokrát tam byla pěkná zima. Appia ze začátku trochu zamrzla, ale v momentě kdy se probrala, tak cvičila celkem s radostí. Měla docela dobrou rychlost. Jen to přivolání se zastavením je prostě můj problém. Pokaždé špatně načasované. Tady budu muset zapracovat na sobě. Dalším oříškem jsou stále polohy s fixaci na zadní. Už na tom pracujeme dost dlouho, ale jak říkají trenéři, je to běh na dlouhou trať. Cvičit nutno každý den.

Obedience jedničková

Rozhodla jsem se konečně začít aktualizovat web. Koncem roku mi na to nezbyl čas. A čím jiným začít, než naší nejdůležitější informací. Po mnoha pokusech, a to už nevím po kolika jsme konečně zvládly s Appii zkoušku OB1 na známku výbornou. Stalo se to na Kladně říjnu při závodech NO BORDERS. Appia k tomu ještě skončila na bedně – 1.místo – o tom se nám ani nezdálo. Zvlášť, když Appia zrovna hárala.
Pro nás to znamenalo dvě věci.
1) Historie se opakuje – Tessy složila OB1 na výbornou také na Kladně při závodech NO BORDERS
2) I Appia už bude startovat v OB2. Tak hurá do tréninků.

Závěrem : Nic nemůže být jednoduché. WordPress se mi zaktualizoval na nejnovější verzi a tak uvidíme, jak se s tím poperu. Tak nějak to najednou funguje jinak a úpravy, jak jsem zvyklá prostě ne a ne najít.

Holky na cestách 2018 4.díl – Pecka

Pecka nebyla jen tak ledajaká Pecka. Měl to být závěrečný bonbonek cestování 2018 s bydlíkem a zároveň Setkání Českého strakatého psa a v neposlední řadě také se zúčastnit klubové výstavy.
Po slunné Itálii a teplém moři, pobyt v podhůří v ČR. Když jsme vyjeli do Pecky, opět pršelo. Jako bychom si už toho deště na cestování letos neužili dost. Naštěstí počasí se vždy po našem příjezdu do cíle zlepší. Doufali jsme, že to bude i tentokrát. Po příjezdu do cíle Neprší. Stavíme bydlení. 

Tentokrát malou rychlou variantu. Holky nemají sebou ohrádku, nestavíme ani síťové ohrazení pro vyznačení teritoria. Na odpočinek mají holky klasické látkové přepravky, které používáme na tréninky a zkoušky. Zelený stan slouží na uskladnění toho, co se nevejde v noci do bydlíku, tedy v našem případě přepravky, aby zbytečně venku neprovlhly. Na setkání plemene čsp, byli ještě další 3 bydlíkáři a tak to bylo fajn. Nebyli jsme sami.
Po teplých nocích v Itálii jsme cítili v noci docela chlad. Sice jsme netopili, ale nebylo k tomu daleko. I holky měly studený kožich a tak spaly dobrovolně pod dekou.
Setkání plemene ČSP se konalo od 14.9. do 16.9.2018. Počasí nám celkem přálo. Organizace byla velmi dobrá, jen program nám moc nesedl. Strakatý cirkus a karneval byla spíše zábava pro děti. Nějak nevím proč bych měla psa oblékat na karneval. Přece jenom je to pes. Chybělo nám nějaké sportovní vyžití.  

V sobotu byla dobře zorganizovaná procházka a na nás tak akorát dlouhá. Vzhledem k tomu, že holky jsou zvyklé chodit na tůry na vodítku, neměnili jsme ani tentokrát. Appia nemusí moc kontakt s ostatními psy, pokud ji omezují a prověřují pozadí. Tak ji nedáváme příležitost. Pokud do kontaktu jde sama, nebo na příchozího psa nevydává negativní signály, necháváme tomu volný průběh, v případě zavrčení jednoho nebo druhého, okamžitě ji zaměstnáme jinak, nebo stahujeme stranou. 
Appia však neměla nejmenší důvod, během celého pobytu, cokoli řešit a tak jsem byla opravdu ráda, že se pohybovala mezi ostatními psy, bez problémů.  

V neděli jsme se zúčastnili Klubové výstavy. Dorazil i Appie synek Cookie, zvaný Brego. Bohužel nebylo moc prostoru a tak fotek mám minimálně.

Vše je foceno mobilem. Nějak jsme přestali sebou těžký Nicon nosit, protože leckdy danou situaci mobil vyfotí lépe, ale někde ne.
Na výstavu jsme měli perfektně zaparkováno. Výstavní kruh byl postaven hned za naším bydlíkem a tak jsme měli perfektní zázemí rovnou u zdroje.

Holky běžně nevystavuji, neb po několika pokusech mám na výstavy svůj vlastní názor. Na druhou stranu si myslím, že občas by se každý strakáč měl někde ukázat. Důležité je to pro uchovněné jedince, hlavně kluky, jinak je mizivá šance, že si ho nějaký majitel feny vybere. Myslím, že i zajímavou kapitolou jsou veterání. Je krásné vidět v jaké jsou kondici.
Cookie (Brego) Amorevita – hodnocení VD – třída otevřená

Appia Amorevita – hodnocení V3 – třída pracovní

Antonie Barunidlo (Tessy) – hodnocení V2 – třída veteránů

Nakonec jsme si dali ještě procházku a pak balení a hurá domů. 
Závěr našeho cestování 2018 se vyvedl. 

Celé fotoalbum na RAJČETI

Holky na cestách 2018 – 3.díl

Cavallino-Treporti :
článek se zpožděním. Kdybych ho psala průběžně, nebo hned, asi by byl trochu jiný. Teď s odstupem času takto :

V Česku jsou stále vedra a tak jsme naplánovali další Itálii na konec srpna/září. Jakože si prodloužíme léto. To jsme ovšem netušili, že pěkné počasí bude do konce září a možná ještě v říjnu.
Extrémně teplé a suché počasí tohoto léta se střídalo se silnými přívalovými dešti a bouřkami. My jsme jednu z těchto mokrých vln vyfasovali přímo na cestu.
Bydlík jsme připravili ještě za sucha. Vyjižděli jsme za mokra. Chvílemi to byly takové průtrže mračen, bych byla raději v posteli než na silnici.

Pršelo celou cestu až na hranice Itálie, vlastně při tankování ve Villach skoro nepršelo. Radovali jsme se, konečně jedeme za lepším počasím! Ne na dlouho. Pršelo dál a těsně před Cavallinem nás chytla taková průtrž, že auto místy plavalo a stěrače nestíhaly. Zastavit se na té úzké silnici nedalo.
Připravovali jsme se jak budeme stavět naše bydlení za deště na mokrém písku. Ale jak když se mávne čarovným proutkem, déšť přestal při příjezdu do kempu. Stavěli jsme za sucha, jen písek se trochu více bořil pod koly bydlíku, než jsme zvyklí.

Postaveno a jde se k moři. Začíná dovolená. Počasí nám přálo celý pobyt. Sluníčko tak akorát na válení se na pláži. Únosné pro holky. Tessy okamžitě pochopila jaký bude systém a se svým známým čichem pro hospody, přesně dokázala odhadnout čas, i směr. Vůbec mě udivuje, jak některé věci zná, odhaduje, kolikrát ještě dřív, než na ně pomyslím.
Holky se koupaly, chodily na procházky po pobřeží a válely se. To byl takový náš plán. Vyhovovalo to tak nějak nám všem.

Co se týká kempu, už jsem ho několikrát popsala, kdoví kolikátý rok za sebou tu jsme. Po loňské bouři a kalamitě, kdy zmizelo mnoho stromů je to opět upravené, stromy jsou dosázené a hodně se místo provzdušnilo.
Byla to jako obvykle super dovolená.

Fotoalbum na rajčeti