24.2.2016 – 52 den březosti
Čas letí tempem tryskáče. Nedávno jsme kryli a teoreticky za 10 dní +/- tady mohou být štěňata. U Appie, kromě břicha, nenastala výrazná změna. Má stále normální režim, jen krmíme 3x denně a i obě dvě krmné dávky ranní a večerní jsou navýšené.
Porodnice stojí, a i když je na fotografii Appia, nejvíce se do ní stěhuje Tessy. Holky háraly společně a tak není divu, že Tessy si myslí, že je tu pro ní. Vlastně už ji použila 2x. Appia se do boxu nijak extra nehrne. Dobrovolně vůbec. Zatím to máme jen na pamlsek. Chvíli tam vždycky vydrží, ale pak se přesune do klece, nebo na některý z dostupných pelechů.
Aj já už jsem se přesunula do přízemí. Appia si řekla, že moje rozkládačka bude asi pohodlnější, než její porodnice a obsadila ji.
V noci pak se přestěhovaly obě holky do prvního patra na své noční pelechy a když jsem zjistila, že jsem dole sama na nepohodlné posteli, přesunula jsem se do ložnice i já. Dnešní noc bude druhý pokus.
Na závěr jedna dnešní nepříjemní příhoda. Sice jsem ji zveřejnila na FB, ale neodpustím si ji neuvézt do článku ze života těhule.
Tady je celý text :
52.den březosti * dnešní venčení : Jdu s těhulí pomalým krokem u nás mezi baračkama, tu se vyřítí černá osvalená fena velkého plemene a začne Appii napadat. Napoprvé se mi ji podařilo odehnat. Ne na dlouho. Mezitím dorazil pomalým tempem s cigaretou majitel a já ho požádala, by si tu fenu odchytil. Upozorňuji, že moje je březí a pustit se do potyčky by nebylo to pravé ořechové. Dalších 5 minut cca, které mi připadaly jako hodina, chodil do kola a občas na svou fenu zavolal. Nereagovala. Ostatně ona nikdy nereaguje, už jsme s ní pár konfliktů měli, fena na přivolání majitele, pokud je v blízkosti jiný pes, nepřijde. Pán vypadal, že si to užívá a v klídku si kouřil a pozoroval situaci. Poněkolikáté jsem ho požádala, ať si fenu odchytí. Odsekl mi, co si myslíte, že dělám. Odpovím kouříte a nic jiného neděláte. Mezitím jsem tělem chránila svojí fenku, která už toho měla taky dost a vypadalo to, že se začne bránit. Tu druhou jsem se snažila odehnat. Na rozdíl od svého pána na mé „vypadni“ alespoň na chvíli zareagovala a oddálila se. Pán se zřejmě dál bavil a řekl mi, že včera se moje fena toulala po vesnici. Blbost pravím. Já mám své holky pod kontrolou. Najednou se ve mě něco zlomilo a řekla jsem si proč bych já měla být ohleduplná, když není on. V ten moment jsem byla ve stádiu připravenosti jeho fenu nakopnout, protože už nic jiného nefungovalo. To mu asi došlo, vzal vodítko a fenu praštil do zad. Dobrá výhova! pomyslela jsem si, místo, aby psa naučil pořádně přivolání, nebo si ho vodil na vodítku, když ho nemá pod kontrolou.
Nakonec u nás přikazuje vyhláška mít psa na vodítku v obytné části. Ale holt zlaté písmo vyhláška není. Většina lidí to dodržuje. No vyjímky arogance vůči druhým prostě byly a budou. Jak se tomu bránit? Těžko říct, protože na neschopnost umět být odpovědný, ohleduplný a tolerantní není lék. A co hůř. Tento živočišný druh si to nikdy neuvědomí. Jediné v co se dá doufat, že se nebudeme potkávat často.
Další zkušenosti s touto fenou :
Venčí manželka na volno, já obě holky na vodítku, fena se proti nám vyřítí a začne na moje holky dorážet. Na moji žádost, aby si paní fenku odchytla mi bylo řečeno “ Ona mě neposlouchá, bojí se mě“ . Totéž fenku venčí na volno malý kluk na kole. Ani on nebyl schopný si fenu odvolat. Holt boduje celá rodina. Uvidíme jak dlouho to bude trvat, než tahle nekontrolovatelná střela porazí malé dítě.
Naštěstí se feny do sebe nepustily, ale jen díky tomu, že se mi je dařilo separovat vlastním tělem. Appii jsem dost tahala za obojek abych ji dostala do bezpečně pozice za sebe a to mě hodně mrzí,ale alespoň tak.
Odpoledne ten zážitek proležela na svém oblíbeném místě venku. Bylo na ni vidět, že je stále ve střehu, nehodila se vůbec do klidu i když svítilo pěkně sluníčko.
Related Images:
Taky jsem upravila porodnici, vyházela vše nepotřebné a Appia se tam docela uvelebila. Zdá se, že už ji to přijde i pohodlné, může se tam pěkně rozvalit a bříško vyvalit. Tessy už do porodnice skoro neleze a pokud ano, nechá se hned vyexpedovat na svůj pelech. Zdá se, že se vše vrhlo do normálních kolejí a my se můžeme v klidu připravovat. Appia funí a občas rychle dýchá, je hodně mazlivá a chodí na mě vrhat ty svoje psí oči, jen promluvit. Dnes asi začaly i první bolesti, alespoň podle chování, najednou začala kulhat, bylo vidět, že neví jak dát tlapky.
Nejde si nevšimnout, že matka svou dceru hlídá. Je jí pořád na blízku. Možná už se taky těší, až to bude za námi. Možná se chystá asistovat :). Ty poslední dny, kdy už to může být a čeká se, jsou vždycky tak trochu naplněné nervozitou. Tak nám držte palce.
