Vrátný

58.den březosti
První březnový den nás zavalil nadílkou sněhu. Napadlo mě, že by to chtělo nafotit na vánoce 2016, či PF. Protože až to člověk bude potřebovat, bude zase prosincové jaro. No jen ten Appie pupek a asi i trpělivost holek by to nezvládla a tak jsem myšlenku raději zahnala stejně rychle, jak přišla.
Ještě se vrátím do února. Na 29.2. jsem měla s Tessy přihlášenou zkoušku MD1, jako že aby přišla holka na jiné myšlenky a taky, kdybychom konečně prolomily ledy, měla by ukončený celý level 1. Vzhledem k pískání a příšerný tvrdohlavosti Tessy, že prostě ona bude na porodnici, jsem to raději vzdala. Pravděpodobně jsem udělala dobře i díky tomu počasí. Sněžit začalo něco po 16 hod odpoledne a ve 20 hod už leželo poctivých 20 čísel. Silnice nikdo neuklízel a tak to tu vypadalo, jak v ledovém království. Obalené stromy jak v pohádce a všude bílo a bílo a stále se sypalo.
V noci jsem na bílou krásu změnila názor. Sníh byl mokrý a holky ho nosily pěkný kupice na tlapkách a na kožichu do baráku. Uchráněny nezůstaly ani pelechy, včetně porodnice.
Nevím co to bylo za noc, ale spala jsem celkem asi hodinu a 45 minut. To byl interval na čůrání delší. Appia  chodila každou hodinu ven a vyšlo jí to přesně tak, když jsem usínala. Vždy se tiše připlížila, olízla mi obličej a když jsem dělala, že spím upozorňovala mě hlasem. To už jsem nedala a vstala. Zkrátka fungovala jsem jak profi vrátný. Po každém venčení jsem se snažila dostat Tessy do svého pelechu a Appii do porodnice. Jakmile jsem zavřela oko, dopadlo to takto.
Appia 29022016 2Alespoň frajerka Tessy pochopila, že větší část porodnice, tedy ten pelech patří Appii a ona se musí narvat na zbývající kousek. To jsou vždycky takové ty malé okamžiky, které mě odzbrojí a už to dál neřeším. Jasně, že Tessy vyhrála, jinak se to ani popsat nedá. Napadá mě, že to, co je porodnice spíše připomíná psí pelechy, než místo na porod. Pravděpodobně je na čase se s tím poprat, zvlášť, když od zítřka můžu očekávat porod kdykoli a tak to musí být ready.
Teď zpět na ten první březnový den. Ráno to byla idylka, ještě lepší než večer. Sněhu bylo o něco více, nádherné světlo. Chvíli bylo i jasno a udělala jsem pár fotek.

Invalid Displayed Gallery

To že to není zase až tak pohádkové ráno mě došlo, když jsem musela odhrabat vchodové dveře do domu. Do třetiny byl naváty sníh, což jsem zjistila až v momentě, kdy jsem šla venčit.
Nastala změna plánu musela jsem se vyhrabat ze sněhu, uvolnit si vjezd do garáže, pro případ, že by bylo potřeba a odmést sníh kolem baráku. Holky mezitím běhaly venku a já při pohledu na stromy zjistila, že jsou jaksi nízké. No něco sníh připlácl k zemi a něco ohnul. Při setřepávání sněhu z tůjí a ostatní jehličnanů jsem si připadala jak blbec. Ale pokud bych to nechala, určitě by se stromy polámaly.
Venčení : Appia šoupala břicho po sněhu na zahradě a proto jsem ji raději nechala doma. Ani Tessy procházce moc nedala, nějak nemohla najít pod sněhem žádné sms. Usoudila, že to je nuda a obrátila se směrem k domovu. Návrat domů byl ve stylu dýchání na zámek branky. Zamrzlý zámek, nešlo to odemknout. No já bych to přelezla, ale co Tessy, že ? A tak jsem to nějak rozdýchala. Ještě, že mě nikdo neviděl  😀
Závěr : Je pozdní odpoledne a stále sněží.