Zase je rok pryč. Máme léto a to je důvod k cestování. Holky milují jakýkoliv přesun z místa A do místa B. Jsem šťastná za to, že holky cestují rády a dokáží se vždy přizpůsobit režimu. V momentě, kdy se stěhují věci do karavanu nám jsou neustále v patách. Pro jistotu se pokaždé nějakým způsobem dokáží protřít dovnitř, to abychom náhodou neodjeli bez nich. Bohužel to má za následek, že chlupy už jsou na sedačkách ještě před odjezdem.
Každý rok první část naší jízdy je směr Itálie. Většinou cestujeme na noc. Musíme počítat, že s pauzami cesta trvá ca 12 hod. Letos ale byla mírná změna a to díky počasí. Bouřková vlna a silný vítr se hrnul na ČR od jihozápadu. První vlnu jsme chytli ještě doma, kdy jsme pozorovali, jak prší rovnoběžně se zemí od jihu. Ohýbaly se nám všechny stromy, listí létalo vzduchem, sházelo to truhlíky z parapetu a dokonce vítr dokázal přestěhovat těžký dřevěný nábytek na verandě. O plastových lehátkách nemluvím. No, když jsem viděla tu spoušť moc se mi na cestu nechtělo.
Učinila jsem pokus a použila aplikaci Morecast, která má takovou malou chytrůstku „cestování počasím“. Vím, že to může být naivita, ale v ten moment mě to přišlo hop nebo trop. Aplikace ukázala, abychom si v klidu došli na večeři a radila vyrazit v 19 večer. Nevím jestli to byla náhoda, nebo to opravdu funguje, ale na všechna měřená místa jsme celou cestu dojížděli po odeznění bouřek. Blýskalo se napravo, nalevo a za námi téměř celou cestu jak přes ČR, tak přes Rakousko. My chytli jen doznívající spršky a vyhýbali se ohnutým stromům a větvím po silnici.
K ránu jsme chvíli pospali na parkovišti v Rakousku a vydali se dál na cestu za svítání. To ráno v Alpách bylo kouzelné, válející se mlha a prosvítající sluníčko.
Do VTI jsme dojeli, tentokrát, za 14 hod, díky spací pauze.
V kempu jsme trochu čenžovali plac. Nelíbil se nám díky úpravám ten, na který jsme zvyklí. Díky tomu, že jsme tu už po páté a evidentně si nás dobře pamatují, dostali jsme na výběr a tak jsme ve finále stavěli na snad úplně nejlepším placu 🙂 co do velikosti a polostínu. Celý prostor jsme ani nevyužili. A že už rozmístění toho, co vozíme máme po těch letech cestovaní s bydlíkem vymakané, bylo vidět na tom, že postavené jsme to měli v cukuletu 🙂 a vydali jsme se na něco dobrého k obědu. Holky byly na vrcholu blaha, počuchávaly si myslím, že přesně věděly, co bude následovat další dny.
Klasika, popsala jsem to už v předcházejících příspěvcích. Je to stále stejné. Klimatizovaným busem na pláž každý den. Pohoda, koupání, válení se v písku a seznamování s ostatními. Mluvím o pláži Pluto, každým rokem se rozšiřuje a stále přibývají nové služby. Vždy nás něco nového překvapí. Sice jsme uvažovali o jiné destinaci, ale pokaždé se přesvědčíme, že tahle nemá chybu, pokud jde o blaho všech. Lehátka, voda pro psy, sprchy, slunečník, erární vodítka a miska na vodu, takže si v písku neničíte vlastní psí výbavu a bezvadný písčitý a pozvolný přístup do moře. Což je super pro psy, člověk se trochu projde, než si zaplave, aby si neodřel kolena.
Jak to bylo letos s plaváním? Lepší a možná stačil nějaký ten den navíc a bylo by dořešeno. Holky chodily do vody dobrovolně a dokonce i něco víc než po břicho. Držely se spolu, což jsem hodně ocenila. Plavaly, pravda, hlouběji jsme je donesli. nezdálo se, že by jim to nějak zvlášť vadilo. Měla jsem z toho docela radost. Appia se po štěňatech pomalu dává dohromady, hodně se jí vylepšila srt a kupodivu má perfektní figuru. Jen ty kalhotky ještě nedorostly.
Počasí nám vyšlo celý týden podle očekávání. Teplota kolem 28 stupnů C, takže pocitově lehce nad 30. Žádné závratné vedro a žádné rozmary počasí. Žádné velké vlny, jen takové příjemné na houpání.
Večeře v restauraci, která byla, podle mě letos otevřená nově. Nachází se v druhé části kempu a musím říct, že super. Je to tzv. zelená zóna, takže se s večeří spojila příjemná procházka stínem a tím pádem venčení holek. Pak následovalo drobné cvičení a triky. Vždy jsme měli dost obecenstva, hlavně toho dětského. No a před spaním to jistila procházka na zmrzlinu po pobřeží. Holky zažily pěkný úlet občas dostaly svoji vlastní zmrzlinu. Jogurtová byla top. Co víc si přát. Možná jednotvárnost, pátý rok za sebou, ale na druhou stranu to svědčí o tom, že to je super místo, které nám vyhovuje.
Loučení na recepci vypadalo následovně “ tak čau, zase za rok“ . No …..
Dojezd zpět do ČR … Předpokládali jsme, že se holky vyhrnou z bydlíku a prolítnou se s radostí po zahradě. Místo toho jsme je vůbec nemohli dostat ven. Došly se vyvenčit a než jsme vystěhovali lednici, byly zpátky a uložené k spánku na svém místě, to že mají jít do baráku nějak nechtěly pochopit.
Související články a itinerář :
Cestování se psem
Jeden komentář u “Na cestách 2016 Itálie”
Komentáře jsou uzavřeny.