amorevita – 5. stránka

Nikdy neříkej Nikdy

Malé ohlédnutí zpět napovídá, že aktualizace webu už nejsou to, co byly. V sekci povídání přestává být o čem psát. Život jde pořád dokola a nic extra nového nepřináší. Pomalu začínám mít pocit, že je vše více černobílé, než barevné. Pravda, může to být depka po té dlouhé zimě, ale nemyslím. Po tolika letech soužití s holkami už mě snad nedokáže nic moc překvapit, i když jsou situace, kdy se popadáme za břicho.
Jako tahle:
Appia když spí, tak spí a ani kostička ji neprobudí. Ale pozor na vetřelce to neplatí. To je ve střehu okamžitě. Zatímco, Tessy už má tu svoji kostičku dávno v sobě a číhá, zda by se nemohla zmocnit i té volně ležící. Neodváží se. Dobře ví, že to by Appii probralo.

Vlastně tento příspěvek měl být o něčem jiném, a to o sportu a zkoušce z Obedience OB1. Appii už delší dobu vyhrožuji, že jí odložím a budu se věnovat Tessy. Přesto, vždycky zadoufám a toto předsevzetí poruším. Máme jeden veliký problém. Ona všechny cviky umí perfektně, dokonce už trénuje OB2. A troufnu si říct, že už většinu cviků máme.
Jen na zkoušce se vždy něco pokazí a většinou to jde za Appii. Dokáže vymyslet, takovou hovadinu, která by mě nikdy nenapadla ani ve snu. No to je prostě Appia!
Tím víc zamrzí, když pes cvičí perfektně a chyba jde za paničkou. Špatně odhozený aport nám vyfasoval nulu za tento cvik s koeficientem 4, tím pádem nám opět známka výborná zůstala za zády. Není nic horšího, než když to psovod zkazí psovi. Člověk si nadává do blbců, zatímco, musí dát psovi najevo, že on byl výborný šikulka. Asi tak. Bohužel mě nepotěšila ani bedna, ale Appia si to užila. Abych nezapomněla. Na prvním místě byl náš Hajánek s Majklovy zahrady.
Hajánek : známka Výborná
Appia : známka Velmi dobře.
3. místo je sice super, ale ta známka ne

Potřebovaly jsme si tak trochu vypucovat ego. Tedy víceméně já. Vyrazila jsem proto s Appii na ZT OB1 ještě 30.3.2018. Jak jinak, tentokrát by to byla výborná. Jsou to přece jenom tréninkové zkoušky a tam problém nemáme. I když to cele jedeme bez odměn.

Related Images:

Březen 2018

Dnešní venčení mělo být takové pohodové. Slunečný den, všude bílo, jak na horách, vyfoukáno, a první den, po dlouhé době bezvětří a ze shora nic nepadá. Teploměr ukazoval -10,4 º C
OK říkám si, zvládly jsme s holkama procházky v – 15 º C, velkém větru, dešti a kdoví v jakém sajrajtu. Jdeme.
Poslední dny jsme nikoho nepotkávaly. Kdo by taky na vesnici v tomhle počasí venčil, když každý má zahradu. Pro mě a dvě hárající feny to byl luxus, nepotkávat žádné psy.
To jsem ještě nevěděla, co nás čeká. Zprvu jsme se vyhýbaly kluzišti. Celkem to šlo, protože díky silnému větru v předchozích dnech, byl sníh na dost místech odvátý. Když jsme se konečně dostaly na louku, první co bylo, holky zapadly, takže nemohly udělat krok a musela jsem je sama vyndat. Ještě, že mají kšíry, což v případě potřeby slouží jako ucho tašky. Ve finále jsme se dostaly na zamrzlou louku, což nikdo z nás nečekal. Holky vybíraly balanci takovým způsobem, že klouzaly pouze po břiše a já jsem se bála pohnout. No, možná by to bylo k smíchu, byla to komická situace, ale po pravdě měla jsem strach o jejich nohy a taky o svoje. Když jsme se konečně dostaly domů, padlo rozhodnutí, že dnes už z baráku vytáhnu holky pouze na zahradu a po dlouhé době jsem vyndala fotoaparát.

[Show as slideshow]

Related Images:

Když bolí tlapky

Koncem roku 2017 začala Tessy lehce napadat na pravou zadní nožku. Padla vzpomínka na situaci, kdy na IABC Italy, agility, zůstala viset zadníma nohama v kruhu. To byl červen roku 2015. Ačkoli nejevila žádné známky zranění, jezdila jsem s ní do Nymburka na rehabilitaci, která obsahovala z části masáže, stretching a posilování. Tehdy se natolik zlepšila, že jsem mohly vrátit k závodění agility.

Zadní nožka mě opět trochu vylekala a tak jsem se rozhodla absolvovat další rehabilitace, tentokrát v Praze ve PhysioDog. Před rehabilitaci jsme absolvovaly rtg vyšetení, výsledky nebyly nijak katastrofální. Jen prostě opotřebování organizmu věkem a sportem. Podle toho byla nastavená rehabilitace.
Nejprve masáže a poté posilování ve vodě. Začaly jsme rehabilitovat koncem roku 2017 a voda se přidala až v lednu 2018. Zatím jsme ji zvládly 2x a musím říct, že se Tessy změnila v mladici. Dokonce se začala opět honit s dalšími psy.

Při masážích jsme se dostali k diskuzi o bradavici, kterou Tessy měla na pravé přední. Nebyla nijak extra vidět, díky tomu, že je holka dlouhosrstá. Nicméně vytvořila se začátkem roku 2017. Tehdy na veterině odebrali histologii, pro jistotu. Protože jsem ji nechtěla odstranit operativně a jiné řešení mi nebylo nabídnuto, nechala jsem to být.
Řešit jsem to začala v momentě, kdy jsem pozorovala, že z malé potvůrky vyrůstá cosi většího.

Rozhodla jsem se znovu dojít na veterinu a pokusit se najít nějaké řešení. Po diskuzích s ostatními pejskaři jsem už byla moudřejší a věděla jsem, že je možný podvaz, nebo dusík.

Naše veterinářka nedoporučila podvaz a tak přišel na řadu dusík. Trochu mě to zamrzelo, protože, to už jsme mohli udělat dávno a nemusela se bradavice nechat narůst do velikosti hrachu, kdy už se dusík musel použit opakovaně. Ranka je hluboká a už druhý týden se nám zatahuje. Bohužel vypadlo i kus kůže pod.
Momentálně nesmíme do vody a každý den převazujeme. Je to na špatně vazatelném místě, těsně pod loktem a tak obvaz padá a padá. Zdá se, že ještě tak na 14 dní máme o zábavu postaráno, i když ranka už se pěkně hojí.

V důsledku toho, Tessy téměř ve svých deseti letech dobyla postel. Musí se hlídat, jinak si návlek a obvaz sundá, navíc to líže. Límec nám nepomůže, protože pak přijde na řadu zadní a výsledek je daleko rychlejší, než když s tím bojuje tlamou. Na druhou stranu, je ale vzorný pacient. Punčochu si nechá nasadit a při venčení s ní honí poslední módu :D. I tak na ni stačí houknout a ihned přestane, jenže to by ji musel mít člověk pod dohledem 24 hod. No co dodat? Snažím se, hlavně proto, že to nechci prodlužovat. Už aby to měla holka za sebou a zapojila se do sportu a rehabilitace.

15.2.2018
Tessy už je několikátý den bez obvazu a dnes můžu říct, že rána je zacelená.
Pokud ji mám pod dohledem, je i bez punčošky. Bohužel, tlapka je stále trochu zarudlá a tak ji věnuje pozornost dostatečným lízáním. Máme na to i povel a světe div se, ihned přestane. Musím říct, že opravdu byla vzorný pacient, na povel si lehla a nechala se ošetřit, teď to funguje stejně, jen prohlídka rány a kůže.

24.2.2018
Po 15.únoru už se tlapka zlepšuje před očima. Rána už je zacelená. Jediné, co zůstalo je odřená kůže od obvazu. Zarudlá.
Padlo rozhodnutí Tessy opět zapojit do obvyklých činnosti.
19.2. absolvovala opět rehabilitaci v plném nasazení, to znamená i s chůzí ve vodě. Bylo na ni vidět, že to je celkem dřina a ke konci už hodně zpomalovala. Přece jenom to válení a nicnedělání se na ní podepsalo. Po masáži přišlo i na ošetření odřené kůže lejzrem, který zlepšuje celkové hojení zánětlivých procesů a zejména stimuluje regenerační pochody tkání. Byla jsem překvapená, že viditelné zlepšení se dostavilo už po prvním ošetření.
Aby toho nebyl málo, vzala jsem Tessy v úterý a ve středu na trénink obedience. Ve čtvrtek pak na nosework. Holka byla šťastná ale utahaná, téměř kožená.

Závěr :
Za téměř 10 let je to naše první zkušenost s ošetřováním a byla jsem překvapená, jak pes dokáže spolupracovat, když motám obvazy, které ho limitují, jak dokáže na povel ukázat tlapku a nechat si ji ošetřit.
Největším překvapením pro mě bylo, že se zavázanou tlapkou se Tessy stěhovala na noc ke mě do postele. Jakmile se sundal obvaz i punčocha, přestěhovala se spát do svého pelechu. Kdo ví, co se v těch psích hlavičkách odehrává, že pokaždé dokáží pozitivně překvapit.

Související článek . Rehabilitace

Related Images:

Takový malý úspěch

Po dlouhé době mě napadlo, že web by chtěl nějakou aktualizaci. Původně jsem doufala, že rok 2018 bude v pohodě a v klidu, ale nějak se to opět nepodařilo a tak jako každoročně začal vstupem do 2018 hon o každou minutu. Nebo, že bych zase zpomalila? Je pravda, že jsem zpočátku doháněla spánek a vymazala všechny tréninky. Dlouho mě to ale nevydrželo.
Věnovala jsem se v poslední době hodně Tessy a nějak jsem zapomněla na malý úspěch Appie. V době, kdy jsem si řekla, že už na ní kašlu, protože umí všechno, ale ve finále vždy si vymyslí něco navíc.
Přesto jsem se rozhodla jít na TZ OB1 do Boudy a vzít to s klidem. Podařilo se.
Appia skončila na 3. místě asi z 15 účastníků. Měla velmi dobré bodové ohodnocení, to mě sice nakoplo, ale nepřesvědčilo.
Na vyhlášení jsem ji ani neměla, zavřela jsem ji v autě a čekala na výsledky. Bedna mě nenapadla a trochu mě to zamrzelo, že jsem ji podcenila a neužívá si focení v hale. Ale radost byla veliká a Appia se dostatečně dokázala prsit při focení doma. (byla by to známka VD)

15.2.2018
Nechce se mi psát nový příspěvek a tak jenom v krátkosti. 10.února se Appia zúčastnila dalších TZ OB1 (to je prostě tak, když si řeknu, že jí dám pauzu).
Protože stále nejsme schopní udělat OB1 na známku výbornou a tím postoupit do třídy OB2, kterou vlastně má už natrénovanou, se ve mě opět něco zlomilo a šli jsme do toho. Je to pomalu taková cesta zredukovat klasické tréninky a chodit na rušivky a TZ.
Tentokrát, jsme ovšem zaperlily. Celkem 255,5 bodů a tzn. že nám chybělo 0,5 bodů do známky výborná. Snad vůbec nejlepší výkon Appie.

Related Images:

Na stará kolena

Bylo těžké akceptovat, že s agility je konec. Určitě už jsem to někde psala a uvědomuji si, že tím, že to občas zmíním, jsem se stále s tím nesrovnala. Život jde dál a nechtěla jsem Tessy nechat na staré kolena zahálet a proto jsem se vrhla s ní do Noseworku. Jak začala pravidelně trénovat, je jako znovu narozená. Zatím máme za sebou dvě základní zkoušky. Tessy to hrozně baví. Mě už méně, ale tím, že reaguje podobně, jako když se postavila u agility na start, mě dostala. Pokud to půjde, budeme prostě čuchat. Nic nás nehoní, děláme to pro zábavu a to je naše velké plus.
Uvědomuji si, co všechno mi dala, jak změnila můj život a najednou je tu stáří a už všechno nejde, jako dřív. Stále je v dobré kondici, ale pomalá, línější, někdy mi dává najevo, že už procházení je dost.
Nakonec může si to dovolit, pro mě je hvězda.
Aby byla pohoda, přidala jsem trochu rehabilitace. Tessy si to užívá. V roce 2018 budeme pokračovat a již máme naplánováno posilování ve vodě. No to jsem zvědavá. Tessy vodu nesnáší. Třeba se jí to zalíbí.

K rehabilitaci patří obleček Back on Track který nosíme doma. Tessy z něj nadšená není, ale po chvíli začíná sama relaxovat.

Ambice ?
Padlo ještě rozhodnutí, prolomit příští rok OB2, ale i to bude spíš zábava. Už nám nejde o žádný titul, jen o to, aby i na stará kolena nebyla nuda.
Naše TOP máme za sebou a že toho není málo. Jako třešnička na dortu bylo v roce 2017 udělení titulu :
Pracovní šampionát plemene

Related Images:

A tak

A tak nějak čas letí….. Blíží se konec roku a mám pocit, že od té doby, co jsme zakotvili po cestování doma si šlapu po rukou. Není ani moc času na holky a moje ambice prolomit ledy a získat s Appii OB1 na výbornou mě dostaly na slepou kolej. Appia jde s výkonem dolů. Tréninky s ní začínají být kontraproduktivní. Všechny cviky umí perfektně a tak padlo rozhodnutí, dát jí pauzu a srovnat to jiným typem tréninků, rušivky, více psů na place a nárazové intenzivky.

To abych nebyla úplně v depresi, o to se stará Tessy. Její současná činnost, která původně měla být zábavou na důchod se stala činností zkouškovou. Její dobrý čich se probudil k práci a hrozně jí to baví. Mě už méně, ale její radost je vlastně i mojí radostí. Znovu u ní vidím ten rozesmátý čumák, který mívala když jsem jí usadila na start před závodem agility a pro mě je to ta nejhezčí odměna.
Noseworku se věnujeme přibližně rok s tím, že na tréninky chodíme 1x za 14 dní. Trochu si čucháme doma, ale moc času tomu nevěnujeme. Přesto jsme se pustili do dvou zkoušek, obě systémem hop nebo trop. Obě zkoušky dala Tessy na první pokus. V květnu to byla NW-Dz a v říjnu NW- Uz.

[Show as slideshow]

V listopadu jsem zkusila NW-Nz. Tušila jsem, že to už bude jiná liga. Ale až tak ne, to mě u zetkové zkoušky překvapilo. Moje chyba, nebyla jsem se na žádné zkoušce typu N podívat.
Malý prostor 4×4 jsme označili správně a tak jsme šli s optimizmem na velký. Když mi bylo ukázáno, odkud kam, bylo mi jasné, že pokud bychom skořici dohledali, musel by to být zázrak. Moje první reakce byla: „snad si tu nezlámu nohy“. Prostor byl velmi členitý, nedal se ani projít, navíc plný pichlavých,popínavých rostlin do kterých se zamotávaly moje nohy a celý pes. K prohře určitě přispělo i to, že jsem měla strach o svoje končetiny. Navíc jsme ztráceli čas tím, že Tessy kromě skořice nasávala i pachy zvěře a vybíhala za vyznačený prostor. Ale na druhou stranu jsem u ní velmi ocenila, že se po zavolání vracela.
Závěrem :
Byla to pro mě velmi dobrá zkušenost a moje první odhaleni toho, jak může vypadat prostor pro zkoušky NW – N. Vzhledem k tomu, že zkoušku nedal nikdo a to ani ostřílený tým, díky složitosti terénu, pokusíme se ještě jednou. Pokud narazíme na stejně obtížný terén, zůstaneme na zemi a oprášíme původní rozhodnutí, t.j udělat Zk NW D až kam to dáme. Hlavně žádný stres. Vzhledem k jejímu věku jsem šťastná za to, že děláme něco, co Tessy baví a ambice už jdou stanou.

Related Images:

Itálie záři 2017 – 5.díl

U moře je nádherně pořád, ať je zima nebo léto. Mě vždycky fascinovaly barvy, které se měnily každým okamžikem. Ať už barva moře nebo oblohy. Byla bych schopná to fotit každou minutu, jen ty moje fotky to tak nedokážou zobrazit, nebo já dobře vyfotit?
Se psy je naše cestování omezené, ale i tak na načerpání sil vždycky stačí.
A protože se to tak nějak každoročně opakuje, je to stále poněkud stejné. U fotografie jsou pořád dokola o psech.
Počasí v letošním roce bylo, řekněme, divné. A tak naše poslední cesta před přípravou na zimu, vypadala trochu jinak, než jsme si původně naplánovali.
Chtěli jsme obohatil pobyt u moře o pobyt v Rakousku. Konkrétně jsme měli v plánu Nockalmstrasse a kemp u jezera Millstätter See. Předpověď počasí ale byla taková, že jsme od původního plánu upustili. A jak jsme konstatovali dodatečně, udělali jsme dobře, protože takto to vypadalo kolem Salzburku a v Korutanech. Vlastně pršet začalo už v Budějicích a stejný charakter počasí nás provázel až k jihu Rakouska.

Bylo chladno a na vrcholcích hor byl vidět sníh. Počasí se vylepšilo až na hranicích mezi Rakouskem a Itálii.

Cesta do Cavallina je vlastně stejná, jako do Bibione, jen ve finále se jede směr Benátky, tj opačným směrem. Pro nás to byl čas zapnout Google mapy, neb těsně před kempem se každoročně ztrácíme. Jenže další pokus o připojení k internetu nefungoval, přestože celé léto platím za navýšení dat O2 nehoráznou částku a do nedávna to fungovalo. No a tak jsme se ztratili. Druhý mobil, který má Windows, má navigaci na baterky.
(Pozn. O2 mi rooming zablokoval, bez varování a důvodu k blokaci. Naštěstí po telefonátu mi ho uvolnili a data fungovala pak už bez problémů).

Po příjezdu do kempu jsme byli překvapeni množstvím stromů, které najednou nebyly. Ptali jsme se obsluhy, která nás doprovodila na naše místo, zda je pokáceli. Bylo nám řečeno, že 10.8.2017 si s oblastí zahrálo tornádo a v kempu museli pokácet více jak 2500 stromů. Některá místa, zvláště pineta u cesty k moři a oplocený kus pozemku, jako venčící prostor pro psy na volno, byly naprosté holé. Ani jeden strom.

Více foto zde
Nedalo mi to a při psaní tohoto příspěvku jsem hledala videa na internetu. Muselo to být opravdu strašné a jsem ráda, že jsme u toho nebyli, teda hlavně naši psi. Toto video je přímo z dog kempu. Zpočátku jak to vypadalo na pláži a pak následky v kempu.
Je vidět, že personálu na klientech hodně záleží. Úklid, tedy alespoň v rámci možností, aby návštěvníci kempu neměli žádná omezení. I v době naší návštěvy stále probíhal úklid a těžká technika se s lehkostí pohybovala mezi karavany.

A teď konečně k naší dovolené. Jako předešlá období máme místo v části MAX. Což je opravdu parcela max. Nikdy ji ani nevyužijeme celou, ale výhoda je, že ostatní psi nejsou moc blízko. Je to psí kemp a tak jsou u každého obytného auta či karavanu. Osazenstvo, jako každý rok, 90% Němci a Rakušani, sem tam Dán, Holanďan a Ital. Kromě nás tam byli ještě dvoje Češi, v části Fido.
Naše bydlení už máme zmáknuté. Po těch letech cestování máme sice pocit, že vozíme čím dál tím víc věcí, ale využijeme vše. Sestavu jsme zvolili opět jinak, díky umístění parcely a holkám jsme do ohrádky pořídili koberec, což se ukázalo jako dobré rozhodnutí. Jednak nenosily tolik písku do bydlíku a pak po dešti měly ve svém bejváku sucho.

Ohledně klece už jsem mnohokrát odpovídala na dotazy. Je to prostor klidu. Klec, lépe řečeno ohrádka, je prostorná. Holky v ní tráví čas, když chtějí naprosto vypnout a také, když je nemůžeme z nějakého důvodu hlídat. Appia je v ní častěji a dožaduje se vstupu, i když jsou holky pod dozorem v prostoru naší parcely a nikdo je nenutí jít do ohrádky. Je vidět, že to zvykání od malička v ní zanechalo kladný vztah ke kleci a ohrádce.
Když jsem psala, že některé věci vozíme zbytečně, je to tím, že platí zákon zvednutého zadku. Holky jsou buď na lehátku nebo dokonce na židli.

I ony mají dovolenou a tak je většinou necháváme. Stejně většinu část času trávíme u moře nebo po kempu u bazénu, který je spíše dekorací, protože my jsme v baru a holky, jako správné hospodské typy leží a pozorují cvrkot, protože ony do bazénu nepůjdou. Oproti loňsku je bazénové území rozšířeno o jeden bazén. K dispozici je jeden psí, jeden pro dospělé a jeden pro děti.

Počasí nám celkem vyšlo. Pomalu končí letní sezona a u moře bylo nádherně. Nejkrásnější byly ranní a večerní procházky na poloprázdné pláži, kdy si to holky opravdu užívaly.

Párkrát dokonce vlezly dobrovolně do vody, což vždycky hodnotíme kladně. Nevím proč, ale neplavou a vodu nemusí. Jen tak si zchladit tlapky a bříško a rychle ven. Občas je doneseme trochu dál, aby si zkusily plavání, ale nadšené z toho nejsou.
Na pláži milují hlavně válení a sem tam procházku po pobřeží.

Byl to krásný relax na konci prázdnin a pravděpodobně poslední pěkné počasí v této lokalitě. Koukali jsme na předpověď a v neděli raději, i když za deště balili. Nakládali jsme vše mokré, ale ani následující dny nebyla dobrá předpověď a tak odjíždíme.
A každý rok si říkám, jak je to fajn, že holky cestování milují, dokáží odhadnout, co se bude dít a přizpůsobí se čemukoli a s radostí. Dokonce už dokáží odhadnout naše činnosti a kam se jde. Nejvíc nás ale fascinuje, jak Tessy dokáže najít nejkratší cestu do baru, hospody, či jiného občerstvovacího zařízení.
Cesta zpět do ČR, byla podobná jako cesta tam. Mlha a déšť. Pokračování dovolené pak bylo doma. Vše jsme museli vyndat, rozložit a sušit. Vypadalo to však jaké, že dovolenkujeme na zahradě.

Related Images:

Cesta na východ 2017 4.díl

Cestou na východ od nás znamená užít si velkou část věčně opravované dálnice D1 ,mnoho najetých km po objížďkách a k tomu atrakce vyklepání. Při jízdě chvílemi člověk neví kudy, jestli je lepší tu díru vzít zprava, nebo zleva. Je pravda, že na většině opravovaných úsecích se pracovalo.
Aby toho nebylo málo, přidali jsme k cestě ještě objížďky kolem Žďáru nad Sázavou a cestu jsme si opět prodloužili, díky uzavřeným výjezdům a nájezdům na D1 hned dvakrát. Cestovali jsme našim bydlíkem, který není žádný rychlík a díky opravám silnic jsme strávili v autě daleko více času, než jsme plánovali.

Co nám ale vyšlo, bylo počasí. Chtělo to jen upravit cestu přesně opačně, než jsme původně chtěli. Zatímco v Čechách vládl déšť, bouřky a ochlazení. Na Moravě bylo stále přes 30° C a slunečno.
Náš itinerář : Žďár nad Sázavou (Coffee) – Rožnov pod Radhoštěm (skanzen) – Nový Jičín (Calabria) – Frýdek Místek (Cassie) – Škrdlovice Velké Dářko (procházky) – Žďár nad Sázavou (Coffee) a zpět domů.

Odjezd :
Když jsme v pátek ráno stěhovali věci do bydlíku, byla u nás bouřka. Tessy, která ji nemá ráda, běhala po zahradě asi ze strachu, abychom ji doma nezapomněli. Vůbec se v poslední době při bouřce zlepšila, ale venku v ní pobíhala poprvé.

Naše první zastávka byla ve Žďáru nad Sázavou a návštěva Coffee. Celou cestu pršelo a bouřilo. Při příjezdu do Žďáru se počasí zklidnilo a my jsme zvládli společnou procházku.

Další zastávkou byl autokemp Rožnov v Rožnově pod Radhoštěm. Kemp jsme vybírali podle fotografii a popisu na internetu. Musím říct, že fotograf byl machr. Podle nás se zde zastavil čas. Kemp silně připomíná zašlé časy socializmu. Naštěstí prostory pro karavany jsou až v zadní, oddělené části, v klidném prostředí a mají vlastní sociálky. To bylo velké plus. Restaurace, kapitola sama pro sebe. Z reklamy na internetu jsme předpokládali, že se zde dobře navečeříme. Opak byl pravdou a tak alespoň ze zmraženého polotovaru jsme si dali bramborové placky. Stůl byl špinavý a požádání o utření bylo ignorováno. Museli jsme si sami dojít do výčepu pro ubrousky a stůl si utřít. Dobrá samoobsluha.
Druhý den jsme vyrazili na prohlídku skanzenu. Strávili jsme tam téměř celý den. Kromě úchvatné prohlídky starých dřevěných staveb jsme si dali i dobrý oběd a občerstvení. Myslím, že i holky si to užily. Sem tam nějaké to domácí zvířectvo volně se pohybující, koupání v potoce a na závěr i cachtání v Bečvě. Večeři v restauraci už jsme neriskovali a ogrilovali něco z vlastních zásob a vydali se na obhlídku okolí.

Další naše zastávka byl Nový Jičín a návštěva Calabrie, která nám ukázala, jak se umí krásně proběhnout.

Nakonec Frýdek Mýstek, návštěva Cassie. Bohužel, tam se nám nepodařilo zaparkovat a tak holky zůstaly v autě a návštěva byla kratičká. Cassie, jedinná čžb fenka z vrhu C, je vybarvením hodně podobná Appii a vlastně i Tessy. Bílá hvězdička na hlavě je naše znamení. Cassie nám předvedla výstavní pozování.

Z Frýdku Mýstku zpět do Ždáru nad Sázavou, tentokrát nový kemp u Velkého Dářka. Opět nás to zklamalo. V restauraci jsme dostali bramboráky, zase z mraženého polotovaru. Kemp je oplocená louka Pod hrázi. Jediné velké plus byly nové a čisté sociálky a zázemí. Díky dešťům v posledních dnech, byla louka dost mokrá a místy rozbahněná. My už naštěstí chytli opět pěkné počasí a užili si procházky po okolí.

Na úplný závěr ještě jedna prohlídka Ždáru s Coffee a její paničkou, která nám poskytla další zajímavý výklad navštívených míst. Cestou došlo i na namočení. Zatímco holky si omočily tlapky. Coffee předvedla, že umí plavat.

Závěr : Vysočina a okolí Rožnova je nádherná krajina. Bylo čím se kochat i během dlouhé cesty bydlíkem. Příště by to chtělo více času a zastávek. Důvod, proč se tímto směrem nevydáváme je D1. Tak snad už někdy bude dodělaná na nabídne cestování na které je člověk zvyklý ze zahraničí.
Stravování po kempech a v jejich blízkosti je opravdu katastrofa, nakonec nesetkali jsme se s tím poprvé. Jakoby se předpokládalo, že existuje jen vepřová, smažák, řízek a mražené polotovary a turista nic jiného nevyžaduje.

Všechny tři fenky jsou drobnější a menšího vzrůstu, tzn. jsou podobné do rodiny Cardamoma. Cassie je podobná své matce jen zbarvením ale kostru těla opět drobnou. Je vlastně ze všech fenek nejmenší.
A tak je vidět, že vyjímka potvrzuje pravidlo. I v CHS Amorevita se narodí drobní a menší jedinci a asi není důvod nekrýt větším psem. Protože i po malých jsou velcí jedinci a naopak. No prostě geny.

Majitelům našich štěňat moc děkuji.
Fotoalbum zde

Related Images:

Holky na cestách 2017 3.díl

Tentokrát jsme se vydali do malé vesničky na „konci světa“ . Nádherná příroda. Konstatovali jsme, že pokud tam zajede cizí auto, tak jen omylem. Silnice končí přesně u cíle naší cesty.
Matka s babičkou a my jsme se přijeli podívat na hnědou holku Curry.

více foto na profilu Curry

Related Images:

Holky na cestách 2017 2.díl

Šumava, Lipno
Opět stejné místo a stejný kemp, jako v předchozích letech. Co se týká focení, už jsem ani nefotila psy. Stejné fotky, podobné situace. Nejvíce jsem fotila západ slunce. Ten byl letos přímo fascinující. Každý moment jiné barvy. Opět vše foceno mobilem.

Už druhý rok se nám podařilo najít místo přímo u Lipna a tak jsme se mohli kochat pohledem na jezero přímo od bydlíku.

V době našeho příjezdu byl kemp téměř poloprázdný. Většinu posádek obytných vozu tvořili Němci, Rakušáci a Belgičané. Kupodivu, snad žádný Holanďan. Narazili jsme letos i na dvoje Čechy. Naše sestavení bydlení, jako obvykle. Nezbytná klec pro holky a síť na vymezení teritoria. Jediné co nás trochu překvapilo, že se našli tací, kteří si chtěli postavit karavan před náš výhled, přestože všude byla spousta místa. A tak jsme se museli mnohokrát dohadovat. Jednak to byl vstup na pláž, který může zablokovat jen dutá hlava a pak tam nebylo dostatek místa. Nalepil by se přímo na náš ohradník. Kemp nemá ohraničené prostory a vymezené parcely. Kam to kdo postaví, tam to má. Jde jen o slušné chování a ohleduplnost. Uvidíme, jak to bude příští rok. Už jsme zaslechli, že asi rozparcelování bude nutné, aby se lidi nedohadovali.
Takový měly holky výhled na jezero.

Co se týká procházek, při tom vedru jsme toho moc nenachodili, ale každý den ráno jsme dělali okruhy, kde jsme zapojili koupání holek. Ty však měly pocit, že Lipno je od toho, aby se vypilo. O plavání nemohla být řeč, i když do vody chodily dobrovolně, ale pouze po břicho.

No a já pouze po kolena 😛 . Koupání ve sladké vodě moc nemusím. Leda v čase nouze, když je vedro takové, že se člověk namočí v čemkoli, ale to nenastalo. Každopádně to byla ta správná odpočinková dovolená.
Cele fotoalbum zde