Holky na cestách 2018 4.díl – Pecka

Pecka nebyla jen tak ledajaká Pecka. Měl to být závěrečný bonbonek cestování 2018 s bydlíkem a zároveň Setkání Českého strakatého psa a v neposlední řadě také se zúčastnit klubové výstavy.
Po slunné Itálii a teplém moři, pobyt v podhůří v ČR. Když jsme vyjeli do Pecky, opět pršelo. Jako bychom si už toho deště na cestování letos neužili dost. Naštěstí počasí se vždy po našem příjezdu do cíle zlepší. Doufali jsme, že to bude i tentokrát. Po příjezdu do cíle Neprší. Stavíme bydlení. 

Tentokrát malou rychlou variantu. Holky nemají sebou ohrádku, nestavíme ani síťové ohrazení pro vyznačení teritoria. Na odpočinek mají holky klasické látkové přepravky, které používáme na tréninky a zkoušky. Zelený stan slouží na uskladnění toho, co se nevejde v noci do bydlíku, tedy v našem případě přepravky, aby zbytečně venku neprovlhly. Na setkání plemene čsp, byli ještě další 3 bydlíkáři a tak to bylo fajn. Nebyli jsme sami.
Po teplých nocích v Itálii jsme cítili v noci docela chlad. Sice jsme netopili, ale nebylo k tomu daleko. I holky měly studený kožich a tak spaly dobrovolně pod dekou.
Setkání plemene ČSP se konalo od 14.9. do 16.9.2018. Počasí nám celkem přálo. Organizace byla velmi dobrá, jen program nám moc nesedl. Strakatý cirkus a karneval byla spíše zábava pro děti. Nějak nevím proč bych měla psa oblékat na karneval. Přece jenom je to pes. Chybělo nám nějaké sportovní vyžití.  

V sobotu byla dobře zorganizovaná procházka a na nás tak akorát dlouhá. Vzhledem k tomu, že holky jsou zvyklé chodit na tůry na vodítku, neměnili jsme ani tentokrát. Appia nemusí moc kontakt s ostatními psy, pokud ji omezují a prověřují pozadí. Tak ji nedáváme příležitost. Pokud do kontaktu jde sama, nebo na příchozího psa nevydává negativní signály, necháváme tomu volný průběh, v případě zavrčení jednoho nebo druhého, okamžitě ji zaměstnáme jinak, nebo stahujeme stranou. 
Appia však neměla nejmenší důvod, během celého pobytu, cokoli řešit a tak jsem byla opravdu ráda, že se pohybovala mezi ostatními psy, bez problémů.  

V neděli jsme se zúčastnili Klubové výstavy. Dorazil i Appie synek Cookie, zvaný Brego. Bohužel nebylo moc prostoru a tak fotek mám minimálně.

Vše je foceno mobilem. Nějak jsme přestali sebou těžký Nicon nosit, protože leckdy danou situaci mobil vyfotí lépe, ale někde ne.
Na výstavu jsme měli perfektně zaparkováno. Výstavní kruh byl postaven hned za naším bydlíkem a tak jsme měli perfektní zázemí rovnou u zdroje.

Holky běžně nevystavuji, neb po několika pokusech mám na výstavy svůj vlastní názor. Na druhou stranu si myslím, že občas by se každý strakáč měl někde ukázat. Důležité je to pro uchovněné jedince, hlavně kluky, jinak je mizivá šance, že si ho nějaký majitel feny vybere. Myslím, že i zajímavou kapitolou jsou veterání. Je krásné vidět v jaké jsou kondici.
Cookie (Brego) Amorevita – hodnocení VD – třída otevřená

Appia Amorevita – hodnocení V3 – třída pracovní

Antonie Barunidlo (Tessy) – hodnocení V2 – třída veteránů

Nakonec jsme si dali ještě procházku a pak balení a hurá domů. 
Závěr našeho cestování 2018 se vyvedl. 

Celé fotoalbum na RAJČETI

Holky na cestách 2018 – 3.díl

Cavallino-Treporti :
článek se zpožděním. Kdybych ho psala průběžně, nebo hned, asi by byl trochu jiný. Teď s odstupem času takto :

V Česku jsou stále vedra a tak jsme naplánovali další Itálii na konec srpna/září. Jakože si prodloužíme léto. To jsme ovšem netušili, že pěkné počasí bude do konce září a možná ještě v říjnu.
Extrémně teplé a suché počasí tohoto léta se střídalo se silnými přívalovými dešti a bouřkami. My jsme jednu z těchto mokrých vln vyfasovali přímo na cestu.
Bydlík jsme připravili ještě za sucha. Vyjižděli jsme za mokra. Chvílemi to byly takové průtrže mračen, bych byla raději v posteli než na silnici.

Pršelo celou cestu až na hranice Itálie, vlastně při tankování ve Villach skoro nepršelo. Radovali jsme se, konečně jedeme za lepším počasím! Ne na dlouho. Pršelo dál a těsně před Cavallinem nás chytla taková průtrž, že auto místy plavalo a stěrače nestíhaly. Zastavit se na té úzké silnici nedalo.
Připravovali jsme se jak budeme stavět naše bydlení za deště na mokrém písku. Ale jak když se mávne čarovným proutkem, déšť přestal při příjezdu do kempu. Stavěli jsme za sucha, jen písek se trochu více bořil pod koly bydlíku, než jsme zvyklí.

Postaveno a jde se k moři. Začíná dovolená. Počasí nám přálo celý pobyt. Sluníčko tak akorát na válení se na pláži. Únosné pro holky. Tessy okamžitě pochopila jaký bude systém a se svým známým čichem pro hospody, přesně dokázala odhadnout čas, i směr. Vůbec mě udivuje, jak některé věci zná, odhaduje, kolikrát ještě dřív, než na ně pomyslím.
Holky se koupaly, chodily na procházky po pobřeží a válely se. To byl takový náš plán. Vyhovovalo to tak nějak nám všem.

Co se týká kempu, už jsem ho několikrát popsala, kdoví kolikátý rok za sebou tu jsme. Po loňské bouři a kalamitě, kdy zmizelo mnoho stromů je to opět upravené, stromy jsou dosázené a hodně se místo provzdušnilo.
Byla to jako obvykle super dovolená.

Fotoalbum na rajčeti

Holky na cestách 2018 2.díl

Českou republiku a vlastně celou Evropu postihla vlna veder. Od června jsem neměla na sobě ponožky ani dlouhé kalhoty. Jedinou obuví jsou žabky a na jízdu autem takové ty polo-děravé Keeny.
Prvních pár dní to vedro nevnímáme, později raději venčím v 6 ráno a během dne nevycházíme.
Rtuť teploměru šplhá a šplhá. Běžná denní teplota je nad 30ºC. Na některých místech se dostává až na 36ºC, alespoň podle informací v TV. 
V takovémto počasí je lepší zmizet z města, i když v našem případě z vesnice na okraji města. 
Vyrážíme směr Šumava. Podle informací je většina autokempů v ČR přeplněná, takže vládne trochu obava, zda seženeme místo, ale touha vypadnout někam k vodě a mezi stromy je silnější, než jakákoli obava.
Jakmile začneme stěhovat věci do bydlíku, holky jsou v pohotovosti. Hurá, jede se pryč, tady je to v tom vedru nuda.
Vyrážíme v sobotu ráno, cestou chytneme pár kolon. Sem tam nějaká rána z nepozornosti a zdržení minimální.
Snažíme se moc nezdržovat a tak s holkama stavíme pouze v Budějicích na nutné venčení. Šumava není konec světa, a tak zbytek cesty rovnou tam.
Dorážíme před polednem. Volili jsme stejný kemp jako v minulých letech. Check in netrvá dlouho, všechna data už mají v PC, do kempu nás pouští, abychom si místo našli sami.
Plno je dost, dá se říct, že volných je pouze pár místeček.

Dlouho neváháme a parkujeme v první řadě, tedy řada je první, ale před sebou už máme obytné vozy, které to postavili přímo na břeh Lipna. Stavíme tak, abychom mezerou mezi nimi viděli na jezero. Celkem spokojenost s místem.

Celý pobyt je opravdu vedro a to takové, že i já vlezu do Lipna a dokonce i holky. Ani jeden den to na žádné dlouhé procházky není. Občas nás potěšil vytrvalý deštík, který trval max 30 minut. Zkrátka dovolená u vody, jak má být. Ráno rosa, a tak je tráva stále zelená. Je tu celkem příjemně a určitě líp, než ve městě.
Holky jsou spokojené, chodíme několikrát za den na krátkou procházku, která vždy končí koupáním. A musím podotknout, že dobrovolným.

O kempu není co psát, je to každý rok stejné. Kačeny, labuťě, rybáři. Krátké procházky a lenošení. Pravidelně na závěr dne divadlo. V hlavní roli zapadající slunce.

Po dvou dnech se nám vyklidil prostor a karavany před námi odjely. Po zbytek pobytu tedy zapadající slunce máme z první řady. 
Když se nad tím tak zamyslím fotek hodně podobných mám za ty roky tisíce a přesto není sil tu nádheru nefotit. tentokrát opět vše mobilem. IPhone8plus. Myslím, že dobré. Hlavně pohodlné, vždy po ruce. Uvidíme jestli se ještě vrátím k Niconu.
Fotoalbum na rajčeti

Holky na cestách 2018 1.díl

Letošní cestování bude probíhat v podobné duchu, jako předcházející roky. Tzn Itálie na začátku sezóny a Itálie na konci sezóny. Zbytek podle nálady a počasí.
Každoročně kempy v Itálii rezervujeme. Nevím proč jsem se do rezervace pustila už v únoru. Jen vím, že to bylo dobré rozhodnutí. Kempy už skoro plné. Na červen byla volná akorát naše parcela, jako vloni. Ještě pak dvě místa, téměř bez stínu. 
Ještě větší překvapení bylo při komunikaci s campem, kam jezdíme na konci sezony. Termín, který jsme jsme chtěli, byl naprosto plný a tak jedeme o týden později, to byla volná pouze jedna parcela. Takový nápor do námi zvolených kempů jsme ještě nezažili. Většinou jsem dělala rezervace v dubnu/květnu a ještě jsme si mohli vybrat místo. 

český strakatý pes – na cestách

Bydlík přípraven vyrážíme :
Je druhá polovina června, bydlík má vyměněné pneumatiky a ještě nějaké maličkosti byly doladěny v servisu. Tentokrát vyrážíme brzo odpoledne, místo na noc. Hodláme se tak trochu courat.
Holky zaujaly ihned svá místa. Cestování milují a celou dobu netrpělivě čekají, kdy dostanou povel k nástupu. Snažíme se je udržet do poslední chvíle, aby nebylo naše obydlí na kolečkách plné chlupů ještě před odjezdem.
A jedeme, cestou jsme si zdřímli v Rakousku a neodolali udělat zase spoustu fotek „on the road“. Hory jsou snové a s východem slunce bývají nejhezčí.

V kempu jsme něco pře jedenáctou hodinou ranní. Chvíli před nám dorazili naši sousedi. Maďaři. Když jsem je upozornila, že jsou částečně s karavanem na naší parcele, odpověděli, že nemohou nic dělat, protože jsou dlouzí. No mohli by si to postavit tak, jako ostatní a vešli by se, ale bohužel nebyla z jejich strany vůle komunikovat. Ve finále se ukázalo, že jsou to pěkní burani, bordel kolem sebe. Na parcele jich bylo k nespočítání a byli dostatečně hluční, zřejmě, aby o nich všichni dostatečně věděli. Trochu mě zaráželo, že běžně je dán počet osob, které mohou na jedné parcele v kempu být. Tady to nějak neplatilo. Villaggio Turistico Internazionale, Bibione byla naše oblíbená destinace po šest let. Tentokrát jsme se rozhodli, že to bylo naposled. Kemp byl přeplněný, sprchy neustále plné. Kupodivu letos dost Čechů, to jsme zažili poprvé, poláci, maďaři, rusové. To, že vedou němci je klasika, na to jsme ale zvyklí, ti ovšem bývají slušní. Na úvod trochu negativ, co se týká kempu tento rok, nicméně je to jen konstatování a náš pobyt nám to překazit nemohlo. Jak jsem zmínila jezdíme do tohoto kempu již řadu let, tak máme vychytané postavení našeho bydlení. 

Postaveno je raz/dva a holky mohou obhlídnout svoje ohraničené území. Jsou zvyklé, že to co je za ohradníkem, je pro ně tabu. I když pod dozorem být musí, pokud jsou na volno.
A jede se na pláž. Místním busem za koupené lístky, permanentka je vždy na jeden týden. Kemp je vzdálený cca 3 km od psí pláže vzdušnou čarou. Autobusem je to cca 10 minut. Pešky po pobřeží se to bohužel jít nedá, díky plážím na které mají psi vstup zakázán.
Náš cíl je La Spiaggia di Pluto. Perfektní servis pro psy a jejich páníčky. Bukujeme ji každým rokem a jsme čím dál tím spokojenější. Jak se ale ukazuje postupem času pláž objevuje stále více lidi a tak se stalo, že naše rezervace byla udělaná až od následujícího dne. Pláž byla kompletně plná. To se nám ještě nestalo. Pláž má více jak 200 slunečníků u každého mohou být max 4 osoby a 2 psi. Kromě toho je tam ještě dost privátních míst, asi tak ca 20 prostor ohraničených dřevěným plůtkem. Představte si to množství lidí a psů na jednom místě. 
Takže náš první den jsme se museli spokojit s volnou pláží, která navazuje přímo na pláž Pluto.  Tam se pěkné místečko našlo, jen my už jsme tak zhýčkaní, že bez lehátka nevydržíme dlouho. Ale na úvod to bylo fajn. Horko, slunečno, alespoň jsme se první den nepřipálili. A holky si užívaly.

Následující den a pak po celou dobu pobytu jsme si již užívali pláže Pluto a lehátek. Zároveň servisu pro psy. Tj. hlavně dostatek vody na pití i sprchování, protože holky moc milovnice vody nejsou a tak přemlouvat je, aby si šly zaplavat je celkem nadlidská práce. 

Občas, ale překvapí a do vody jdou dobrovolně. Neplavou. Namočit se po bříško a šup ven. Sprcha je pak na ochlazení jistota.

Bibione není moc Itálie. Hlavně tím, že je vše uzpůsobeno pro turisty. V obchodech a restauracích na Vás mluví německy. Jídlo je též přizpůsobené turistům a tak na jídelním lístku najdete často burger, hranolky, steak, sem tam ryba. Jistí to ale těstoviny, saláty a pizza. Nebýt psů a té úžasné psí pláže určitě bychom sem nejeli. Ale takto za daných okolností a možností velká spokojenost. Dva týdny tu vydržíme vždy s přehledem. Jen jak jsem psala, chce to změnu. Pro příští rok se pokusíme najít místo Bibione jinou vhodnou destinaci pro nás a naše psí holky.
Na závěr ještě fotka našich maďarských sousedů. Ještěže jsme v kempu jen ráno a večer. Celý den bych se na to dívat nevydržela. 

Počasí nám celou dobu pobytu přálo. Nebylo ani nesnesitelné vedro, ani deštivé dny. Zkrátka tak akorát. 
Fotoalbum na Rajčeti 

PS 
Letos Nicon zůstal ve futrálu a vše foceno mobilem. Starý Galaxy A5 celkem dobrý.

Borec

Adamo Amorevita – nejoblíbenější a zatím první krycí pes z našich třech vrhů, narozený 29.5.2011 si dal k narozeninám VRH D Love in Paws. Ukázal světu, že jeho nejoblíbenější číslo je 4, a že naplánovat si to umí skvěle.
Foto a info na stránkách příslušné CHS http://www.loveinpaws.com/.
Adamo celkem nakryl 6 fen a pouze v jednom případě má 5 potomků, ve všech ostatních 4.
Více info a foto na stránkách profilu.

 

 

 

 

Barunidlo A slaví

Hodně věcí si člověk nepřipouští. Podle mě to je dobře. Přesto občas stojí za to zastavit se a zamyslet se.

Barunidlo Vrh A oslavil 12.4.2018 10 let. Nepodařilo se nám sejít, ale alespoň pár fotek od sourozenců, za které děkuji majitelům. (Dva sourozenci nám chybí)

Všichni z Vrhu A jsou stále v plné síle, což potvrzuje fakt, že se tento VRH CHS Barunidlo opravdu vydařil.
Vzpomínám na naše začátky, kdy jsem neměla se psem žádné zkušenosti a všechno jsme se od sebe učily s Tessy navzájem. I to jméno co dostala, bylo takové na které slyšela. Zvučné „S“ nám změnilo život při výchově. Původní, krásné české jméno Antonie, nějak ignorovala. Bylo to taky tím, že jsem nevěděla, jak na ni volat. Zkoušela jsem Tonny, Tondo a když jsem jednou na ni zařvala Tondach (což, jak mnozí vědí, je název střešní tašky), uvědomila jsem si, že tudy cesta nevede a tak dostala jméno Tessy, které se jí asi líbilo, protože změnila kompletně svoje chování, selektivní hluchota se začala pomalu vytrácet.
Jasně, nebylo to jen jménem, ale také tím, že se asi pohnula naše výchova.
Takové malé připomenutí :
Tessy přišla do domácnosti, kde vládla kočka Viki, která v té době byla již starší dáma a byla zvyklá na svoje pohodlí a statut jedináčka.
Tessy si chtěla hrát, ale to jaksi Viki nechápala. Skončilo to tak, že se navzájem respektovaly. Při odchodu z domů jsem je musela separovat. Abych nezapomněla na parťaky, dvě bíglice mojí dcery nám občas dělaly společnost.
V roce 2007 na vánoce jsme se přestěhovali z Prahy na okraj, do nově postaveného domečku a k domečku patří pes. 
Tessy původně měla být pes na procházky, to abychom nezlenivěli a nepoposedávali pouze na zahradě. A kam jsme to spolu dotáhly? Daleko, v té době bych tomu nikdy nevěřila, byla jsem městský člověk.
Vlastně Tessy vděčím za všechno, za moji změnu, za její trpělivost a za to, že já jsem se naučila být trpělivá, za to kam jsem to dotáhla, za dva Vrhy A a B a celkem 14 potomků, z kterým jeden zůstal doma.
Těch vítězství i pádů, co jsme zažily, kolik trenéru jsme vystřídaly, abychom se spolu našly. Kolik bezvadných lidí jsem díky ní potkala a je toho tolik, že by to nestačilo na knihu.
Tessynko moje jsem šťastná, že jsi a že jsi moje. Všechno NEJ a doufám, že ještě hodně aktivních let spolu prožijeme.

Když bolí tlapky

Koncem roku 2017 začala Tessy lehce napadat na pravou zadní nožku. Padla vzpomínka na situaci, kdy na IABC Italy, agility, zůstala viset zadníma nohama v kruhu. To byl červen roku 2015. Ačkoli nejevila žádné známky zranění, jezdila jsem s ní do Nymburka na rehabilitaci, která obsahovala z části masáže, stretching a posilování. Tehdy se natolik zlepšila, že jsem mohly vrátit k závodění agility. 

Zadní nožka mě opět trochu vylekala a tak jsem se rozhodla absolvovat další rehabilitace, tentokrát v Praze ve PhysioDog.  Před rehabilitaci jsme absolvovaly rtg vyšetení, výsledky nebyly nijak katastrofální. Jen prostě opotřebování organizmu věkem a sportem. Podle toho byla nastavená rehabilitace.
Nejprve masáže a poté posilování ve vodě.  Začaly jsme rehabilitovat koncem roku 2017 a  voda se přidala až v lednu 2018. Zatím jsme ji zvládly 2x a musím říct, že se Tessy změnila v mladici. Dokonce se začala opět honit s dalšími psy.

Při masážích jsme se dostali k diskuzi o bradavici, kterou Tessy měla na pravé přední. Nebyla nijak extra vidět, díky tomu, že je holka dlouhosrstá. Nicméně vytvořila se začátkem roku 2017. Tehdy na veterině odebrali histologii, pro jistotu. Protože jsem ji nechtěla odstranit operativně a jiné řešení mi nebylo nabídnuto, nechala jsem to být.
Řešit jsem to začala v momentě, kdy jsem pozorovala, že z malé potvůrky vyrůstá cosi většího.

Rozhodla jsem se  znovu dojít na veterinu a pokusit se najít nějaké řešení. Po diskuzích s ostatními pejskaři jsem už byla moudřejší a věděla jsem, že je možný podvaz, nebo dusík.

Naše veterinářka nedoporučila podvaz  a tak přišel na řadu dusík. Trochu mě to zamrzelo, protože, to už jsme mohli udělat dávno a nemusela se bradavice nechat narůst do velikosti hrachu, kdy už se dusík musel použit opakovaně. Ranka je hluboká a už druhý týden se nám zatahuje. Bohužel vypadlo i kus kůže pod. 
Momentálně nesmíme do vody a každý den převazujeme. Je to na špatně vazatelném místě, těsně pod loktem a tak obvaz padá a padá. Zdá se, že ještě tak na 14 dní máme o zábavu postaráno, i když ranka už se pěkně hojí.

V důsledku toho, Tessy téměř ve svých deseti letech dobyla postel. Musí se hlídat, jinak si návlek a obvaz sundá, navíc to líže. Límec nám nepomůže, protože pak přijde na řadu zadní a výsledek je daleko rychlejší, než když s tím bojuje tlamou. Na druhou stranu, je ale vzorný pacient. Punčochu si nechá nasadit a při venčení s ní honí poslední módu :D. I tak na ni stačí houknout a ihned přestane, jenže to by ji musel mít člověk pod dohledem 24 hod. No co dodat? Snažím se, hlavně proto, že to nechci prodlužovat. Už aby to měla holka za sebou a zapojila se do sportu a rehabilitace.

15.2.2018
Tessy už je několikátý den bez obvazu a dnes můžu říct, že rána je zacelená. 
Pokud ji mám pod dohledem, je i bez punčošky. Bohužel, tlapka je stále trochu zarudlá a tak ji věnuje pozornost dostatečným lízáním. Máme na to i povel a světe div se, ihned přestane. Musím říct, že opravdu byla vzorný pacient, na povel si lehla a nechala se ošetřit, teď to funguje stejně, jen prohlídka rány a kůže.

24.2.2018
Po 15.únoru už se tlapka zlepšuje před očima. Rána už je  zacelená. Jediné, co zůstalo je odřená kůže od obvazu. Zarudlá.
Padlo rozhodnutí Tessy opět zapojit do obvyklých činnosti. 
19.2. absolvovala opět rehabilitaci v plném nasazení, to znamená i s chůzí ve vodě. Bylo na ni vidět, že to je celkem dřina a ke konci už hodně zpomalovala. Přece jenom to válení a nicnedělání se na ní podepsalo. Po masáži přišlo i na ošetření odřené kůže lejzrem, který zlepšuje celkové hojení zánětlivých procesů a zejména stimuluje regenerační pochody tkání. Byla jsem překvapená, že viditelné zlepšení se dostavilo už po prvním ošetření. 
Aby toho nebyl málo, vzala jsem Tessy v úterý a ve středu na trénink obedience. Ve čtvrtek pak na nosework. Holka byla šťastná ale utahaná, téměř kožená.

Závěr :
Za téměř 10 let je to naše první zkušenost s ošetřováním a byla jsem překvapená, jak pes dokáže spolupracovat, když motám obvazy, které ho limitují, jak dokáže na povel ukázat tlapku a nechat si ji ošetřit.
Největším překvapením pro mě bylo, že se zavázanou tlapkou se Tessy stěhovala na noc ke mě do postele. Jakmile se sundal obvaz i punčocha, přestěhovala se spát do svého pelechu. Kdo ví, co se v těch psích hlavičkách odehrává, že pokaždé dokáží pozitivně překvapit.

Související článek . Rehabilitace

Na stará kolena

Bylo těžké akceptovat, že s agility je konec. Určitě už jsem to někde psala a uvědomuji si, že tím, že to občas zmíním, jsem se stále s tím nesrovnala. Život jde dál a nechtěla jsem Tessy nechat na staré kolena zahálet a proto jsem se vrhla s ní do Noseworku. Jak začala pravidelně trénovat, je jako znovu narozená. Zatím máme za sebou dvě základní zkoušky. Tessy to hrozně baví. Mě už méně, ale tím, že reaguje podobně, jako když se postavila u agility na start, mě dostala. Pokud to půjde, budeme prostě čuchat. Nic nás nehoní, děláme to pro zábavu a to je naše velké plus.
Uvědomuji si, co všechno mi dala, jak změnila můj život a najednou je tu stáří a už všechno nejde, jako dřív. Stále je v dobré kondici, ale pomalá, línější, někdy mi dává najevo, že už procházení je dost.
Nakonec může si to dovolit, pro mě je hvězda.
Aby byla pohoda, přidala jsem trochu rehabilitace. Tessy si to užívá. V roce 2018 budeme pokračovat a již máme naplánováno posilování ve vodě. No to jsem zvědavá. Tessy vodu nesnáší. Třeba se jí to zalíbí.

K rehabilitaci patří obleček Back on Track který nosíme doma. Tessy z něj nadšená není, ale po chvíli začíná sama relaxovat.

Ambice ?
Padlo ještě rozhodnutí, prolomit příští rok OB2, ale i to bude spíš zábava. Už nám nejde o žádný titul, jen o to, aby i na stará kolena nebyla nuda. 
Naše TOP máme za sebou a že toho není málo. Jako třešnička na dortu bylo v roce 2017 udělení titulu : 
Pracovní šampionát plemene

Itálie záři 2017 – 5.díl

U moře je  nádherně pořád, ať je zima nebo léto. Mě vždycky fascinovaly barvy, které se měnily každým okamžikem. Ať už barva moře nebo oblohy. Byla bych schopná to fotit každou minutu, jen ty moje fotky to tak nedokážou zobrazit, nebo já dobře vyfotit?
Se psy je  naše cestování  omezené, ale i tak na načerpání sil vždycky stačí. 
A protože se to tak nějak každoročně opakuje, je to stále poněkud stejné. U fotografie jsou pořád dokola o psech.
Počasí v letošním roce bylo, řekněme, divné. A tak naše poslední cesta  před přípravou na zimu, vypadala trochu jinak, než jsme si původně naplánovali. 
Chtěli jsme obohatil pobyt u moře o pobyt v Rakousku. Konkrétně jsme měli v plánu  Nockalmstrasse a kemp u jezera Millstätter See. Předpověď počasí ale byla taková, že jsme od původního plánu upustili. A jak jsme konstatovali dodatečně, udělali jsme dobře, protože takto to vypadalo kolem Salzburku a v Korutanech. Vlastně pršet začalo už v Budějicích a stejný charakter počasí nás provázel až k jihu Rakouska.

Bylo chladno a na vrcholcích hor byl vidět sníh. Počasí se vylepšilo až na hranicích mezi Rakouskem a Itálii.

Cesta do Cavallina je vlastně stejná, jako do Bibione, jen ve finále se jede směr Benátky, tj opačným směrem. Pro nás to byl čas zapnout Google mapy, neb těsně před kempem se každoročně ztrácíme. Jenže další pokus o připojení k internetu nefungoval, přestože celé léto platím za navýšení dat O2 nehoráznou částku a do nedávna to fungovalo. No a tak jsme se ztratili. Druhý mobil, který má Windows, má navigaci na baterky.
(Pozn. O2 mi rooming zablokoval, bez varování a důvodu k blokaci. Naštěstí po telefonátu mi ho uvolnili a data fungovala pak už bez problémů).

Po příjezdu do kempu jsme byli překvapeni množstvím stromů, které najednou nebyly. Ptali jsme se obsluhy, která nás doprovodila na naše místo, zda je pokáceli. Bylo nám řečeno, že 10.8.2017 si s oblastí zahrálo tornádo a v kempu museli pokácet více jak 2500 stromů. Některá místa, zvláště pineta u cesty k moři a oplocený kus pozemku, jako venčící prostor pro psy na volno, byly naprosté holé. Ani jeden strom.

Více foto zde 
Nedalo mi to a při psaní tohoto příspěvku jsem hledala videa na internetu. Muselo to být opravdu strašné a jsem ráda, že jsme u toho nebyli, teda hlavně naši psi. Toto video je přímo z dog kempu. Zpočátku jak to vypadalo na pláži a pak následky v kempu. 
Je vidět, že personálu na klientech hodně záleží. Úklid, tedy alespoň v rámci možností, aby návštěvníci kempu neměli žádná omezení. I v době naší návštěvy stále probíhal úklid a těžká technika se s lehkostí pohybovala mezi karavany.

A teď konečně k naší dovolené. Jako předešlá období máme místo v části MAX. Což je opravdu parcela max. Nikdy ji ani nevyužijeme celou, ale výhoda je, že ostatní psi nejsou moc blízko. Je to psí kemp a tak jsou u každého obytného auta či karavanu. Osazenstvo, jako každý rok, 90% Němci a Rakušani, sem tam Dán, Holanďan a Ital. Kromě nás tam byli ještě dvoje Češi,  v části Fido.
Naše bydlení už máme zmáknuté. Po těch letech cestování máme sice pocit, že vozíme čím dál tím víc věcí, ale využijeme vše. Sestavu jsme zvolili opět jinak, díky umístění parcely a holkám jsme do ohrádky pořídili koberec, což se ukázalo jako dobré rozhodnutí. Jednak nenosily tolik písku do bydlíku a pak po dešti měly ve svém bejváku sucho.

Ohledně  klece už jsem mnohokrát odpovídala na dotazy. Je to prostor klidu. Klec, lépe řečeno ohrádka, je prostorná. Holky v ní tráví čas, když chtějí naprosto vypnout a také, když je nemůžeme z nějakého důvodu hlídat. Appia je v ní častěji a dožaduje se vstupu, i když jsou holky pod dozorem v prostoru naší parcely a nikdo je nenutí jít do ohrádky. Je vidět, že to zvykání od malička v ní zanechalo kladný vztah ke kleci a ohrádce.
Když jsem psala, že některé věci vozíme zbytečně, je to tím, že platí zákon zvednutého zadku. Holky jsou buď na lehátku nebo dokonce na židli.

I ony mají dovolenou a tak je většinou necháváme. Stejně většinu část času trávíme u moře nebo po kempu u bazénu, který je spíše dekorací, protože my jsme v baru a holky, jako správné hospodské typy leží a pozorují cvrkot, protože ony do bazénu nepůjdou. Oproti loňsku je bazénové území rozšířeno o jeden bazén. K dispozici je jeden psí, jeden pro dospělé a jeden pro děti.

Počasí nám celkem vyšlo. Pomalu končí letní sezona a u moře bylo nádherně. Nejkrásnější byly ranní a večerní procházky na poloprázdné pláži, kdy si to holky opravdu užívaly.

Párkrát dokonce vlezly dobrovolně do vody, což vždycky hodnotíme kladně. Nevím proč, ale neplavou a vodu nemusí. Jen tak si zchladit tlapky a bříško a rychle ven. Občas je doneseme trochu dál, aby si zkusily plavání, ale nadšené z toho nejsou.
Na pláži milují hlavně válení a sem tam procházku po pobřeží.

Byl to krásný relax na konci prázdnin a pravděpodobně poslední pěkné počasí v této lokalitě. Koukali jsme na předpověď a v neděli raději, i když za deště balili. Nakládali jsme vše mokré, ale ani následující dny nebyla dobrá předpověď a tak odjíždíme. 
A každý rok si říkám, jak je to fajn, že holky cestování milují, dokáží odhadnout, co se bude dít a přizpůsobí se čemukoli a s radostí. Dokonce už dokáží odhadnout naše činnosti a kam se jde. Nejvíc nás ale fascinuje, jak Tessy dokáže najít nejkratší cestu do baru, hospody, či jiného občerstvovacího zařízení. 
Cesta zpět do ČR, byla podobná jako cesta tam. Mlha a déšť. Pokračování dovolené pak bylo doma. Vše jsme museli vyndat, rozložit a sušit. Vypadalo to však jaké, že dovolenkujeme na zahradě.

Cesta na východ 2017 4.díl

Cestou na východ od nás znamená užít si velkou část věčně opravované dálnice D1 ,mnoho najetých km po objížďkách a k tomu atrakce vyklepání. Při jízdě chvílemi člověk neví kudy, jestli je lepší tu díru vzít zprava, nebo zleva. Je pravda, že na většině opravovaných úsecích se pracovalo.
Aby toho nebylo málo, přidali jsme k cestě ještě objížďky kolem Žďáru nad Sázavou a cestu jsme si opět prodloužili, díky uzavřeným výjezdům a nájezdům na D1 hned dvakrát. Cestovali jsme našim bydlíkem, který není žádný rychlík a díky opravám silnic jsme strávili v autě daleko více času, než jsme plánovali.

Co nám ale vyšlo, bylo počasí. Chtělo to jen upravit cestu přesně opačně, než jsme původně chtěli. Zatímco v Čechách vládl déšť, bouřky a ochlazení. Na Moravě bylo stále přes 30° C a slunečno.
Náš itinerář : Žďár nad Sázavou (Coffee) – Rožnov pod Radhoštěm (skanzen) – Nový Jičín (Calabria) – Frýdek Místek (Cassie) – Škrdlovice Velké Dářko (procházky) – Žďár nad Sázavou (Coffee) a zpět domů.

Odjezd :
Když jsme v pátek ráno stěhovali věci do bydlíku, byla u nás bouřka. Tessy, která ji nemá ráda, běhala po zahradě asi ze strachu, abychom ji doma nezapomněli. Vůbec se v poslední době při bouřce zlepšila, ale venku v ní pobíhala poprvé. 

Naše první zastávka byla ve Žďáru nad Sázavou a návštěva Coffee. Celou cestu pršelo a bouřilo. Při příjezdu do Žďáru se počasí zklidnilo a my jsme zvládli společnou procházku.

Další zastávkou byl autokemp Rožnov v Rožnově pod Radhoštěm. Kemp jsme vybírali podle fotografii a popisu na internetu. Musím říct, že fotograf byl machr. Podle nás se zde zastavil čas. Kemp silně připomíná zašlé časy socializmu. Naštěstí prostory pro karavany jsou až v zadní, oddělené části, v klidném prostředí a mají vlastní sociálky. To bylo velké plus.  Restaurace, kapitola sama pro sebe. Z reklamy na internetu jsme předpokládali, že se zde dobře navečeříme. Opak byl pravdou a tak alespoň ze zmraženého polotovaru jsme si dali bramborové placky. Stůl byl špinavý a požádání o utření bylo ignorováno. Museli jsme si sami dojít do výčepu pro ubrousky a stůl si utřít. Dobrá samoobsluha.
Druhý den jsme vyrazili na prohlídku skanzenu.  Strávili jsme tam téměř celý den. Kromě úchvatné prohlídky starých dřevěných staveb jsme si dali i dobrý oběd a občerstvení. Myslím, že i holky si to užily. Sem tam nějaké to domácí zvířectvo volně se pohybující, koupání v potoce a na závěr i cachtání v Bečvě.  Večeři v restauraci už jsme neriskovali a ogrilovali něco z vlastních zásob a vydali se na obhlídku okolí.

Další naše zastávka byl Nový Jičín a návštěva Calabrie, která nám ukázala, jak se umí krásně proběhnout.

Nakonec Frýdek Mýstek, návštěva Cassie. Bohužel, tam se nám nepodařilo zaparkovat a tak holky zůstaly v autě a návštěva byla kratičká. Cassie, jedinná čžb fenka z vrhu C, je vybarvením hodně podobná Appii a vlastně i Tessy. Bílá hvězdička na hlavě je naše znamení. Cassie nám předvedla výstavní pozování.

Z Frýdku Mýstku zpět do Ždáru nad Sázavou, tentokrát nový kemp u Velkého Dářka. Opět nás to zklamalo. V restauraci jsme dostali bramboráky, zase z mraženého polotovaru. Kemp je oplocená louka Pod hrázi. Jediné velké plus byly nové a čisté sociálky a zázemí. Díky dešťům v posledních dnech, byla louka dost mokrá a místy rozbahněná. My už naštěstí chytli opět pěkné počasí a užili si procházky po okolí.

Na úplný závěr ještě jedna prohlídka  Ždáru s Coffee a její paničkou, která nám poskytla další zajímavý výklad navštívených míst. Cestou došlo i na namočení. Zatímco holky si omočily tlapky. Coffee předvedla, že umí plavat.

Závěr : Vysočina a okolí Rožnova je nádherná krajina. Bylo čím se kochat i během dlouhé cesty bydlíkem. Příště by to chtělo více času a zastávek. Důvod, proč se tímto směrem nevydáváme je D1. Tak snad už někdy bude dodělaná na nabídne cestování na které je člověk zvyklý ze zahraničí.
Stravování po kempech a v jejich blízkosti je opravdu katastrofa, nakonec nesetkali jsme se s tím poprvé. Jakoby se předpokládalo, že existuje jen vepřová, smažák, řízek a mražené polotovary a turista nic jiného nevyžaduje.

Všechny tři fenky jsou drobnější a menšího vzrůstu, tzn. jsou podobné do rodiny Cardamoma. Cassie je podobná své matce jen zbarvením ale kostru těla opět drobnou. Je vlastně ze všech fenek nejmenší.
A tak je vidět, že vyjímka potvrzuje pravidlo. I v CHS Amorevita se narodí drobní a menší jedinci a asi není důvod nekrýt větším psem. Protože i po malých jsou velcí jedinci a naopak. No prostě geny. 

Majitelům našich štěňat moc děkuji. 
Fotoalbum zde