Květen 2016 – AMOREVITA

Po týdnu

Dnes je to přesně týden, co odešlo poslední štěně z VRHu C. Mě to připadá jako celé týdny. Je pravda, že stále dospávám a tak zákonitě den je o něco kratší.
Po pravdě, i když jsem prcky obrečela, je zase fajn vrátit se do normálu a žít si tak trochu svoje.
Co na to holky? Myslím, že už jim ti okusovači taky nechybí. Jen Appia si zarytě hlídá svůj pelech, tedy ten, který sdílela se štěňatama.
Co je ale podstatná změna, chování a poslušnost. Je to prostě strakáč a jakmile se mu člověk přestane věnovat po stránce výchovy, najde si svůj způsob chování (mnohdy neslučitelný s páníčkovými představami).
U nás sice to nemohlo dojít nijak daleko, protože přece jenom povinnosti kolem štěňat feny chápou. Jen nějak nepobraly ten návrat zpět. Chvílemi mám pocit, že se neumí ani venčit. Na vodítku si myslí, že jsem se proměnila v sáně. Chápu, nedostatek pohybu je tady evidentní. Appia pak musí dohnat, to co zameškala. Musí očuchat všechno co nejrychleji a hned. Je navíc naprosto hluchá a imunní k jakémukoli povelu. Přece jenom ona se ven po dva měsíce nedostala. Prostě tak nějak delete celého mozku. No, návrat do normálu probíhá ve stylu, začít od začátku. A protože ve smečce je to nakažlivé, týká se to i Tessy.
Závěr : Pokud má být strakáč vychovaným psem, je to o každodenní práci a kdyř se poleví, v domnění, že už všechno umíme, nebo díky nějaké pauze, kterou nemůžeme ovlivnit. Musíme počítat s tím, že asi bude třeba vrátit se na začátek, nebo v lepším případě o krok zpět.

Related Images:

Den PO

Hrobové ticho. Odchod posledního štěněte přinutil holky zalehnout na pelechy a prospat se. Nebo možná začít dospávat to, co se jim dva měsíce ukrajovalo z jejich vlastního klidu. Appia, se zapelechovala odevzdaně. Vzala jsme jí všechny děti. Kupodivu už nehledala, nečuchala, jen si vlezla na pelech a odpočívala. Zato na mě to najednou padlo jako deka 😀 Vypiplaný a vymazlený miminka jsou fuč. Ten nezvyklý klid !
Abychom na to tak nějak rychle zapomněli, začala jsem dočasnou psí boudu proměňovat zase na obytný dům. Chtěla jsem, aby holky, měly co nejdříve zase svůj komfort, pelechy a misky na svém místě. Zrovna tak, jako bednu s hračkami. Na fotce je první večeře, kdy si holky nemusely hlídat misky 🙂 . Překážková dráha je pryč a dokonce jsme s holkami zvládly, po dlouhé době, společnou procházku. No a já pochopila, že dva měsíce, kdy necháte psy žít svým vlastním životem, přinesou zase hodně práce dostat je do „latě“. Obě byly jak dvě neřízené střely.
Večer jsem zjistila, že po tom pokusu do vrácení se do normálu mě snad bolí každý sval a každičká kostička v těle. Možná mě to postihlo už dřív, ale jsou momenty, kdy člověk na nic nemyslí, jen na ty nádherný prcky a snaží se je připravit do života a na odchod k novým páníčkům. Zároveň mi došlo něco hodně pozitivního : bude to první noc, co se vyspím. Omyl 2.33 jsme se vzbudili všichni. Holky šly ven, byly tak dva měsíce zvyklé. Appie ovšem ještě vyžadovala pár granulí, dostávala je se štěňaty. No to ale už měla smolíka, byla by holka tlustá a tak po vyvenčení zase zalehla. Totéž se opakovalo i další noc ze soboty na neděli. Já jsem si uvědomila, že stačí pořádně se vyspat a svět je zase veselejší. Nevstávám každé 2-3 hodiny, jen kolem té třetí ráno, ale to máme nějak zafixované celé roky se psy.
Říká se, že třetí den bývá krizový a při týdenních trénincích to bývá den volna. Něco na tom bude. Netušila jsem, že je možné ve tři odpoledne zalehnout a probudit se druhý den v 7 ráno. Tedy ještě s přestávkou. Holky si mě přišly vzbudit, aby dostaly večeři.
Začíná nový týden a nám už zase běžný život a první tréninky.

Cesty domů :
Děkuji za info a fotky. Zvládla to všechna štěňata bez problémů a to je pro chovatele vždycky dobrá zpráva.
Krmení : podle info od Vás doporučená dávka nestačí. Natavte si množství podle psa, jen radím nepřekrmovat a hlavně nenechávat misku k dispozici po celý den. Je jasné, že najednou mají štěnda víc pohybu a tak možná váha stagnuje a je třeba najít tu rovnováhu příjem/výdej.

Pro zasmání :
Curry / Caesar … Po odchodu Curry se z něj stal mazel první třídy. Už nemusel nic té nádherné silné holce dokazovat.
Cookinuv strom : po odchodu Cookie zůstal opuštěný, nikdo už neměl chuť ho okusovat.
Největší zlomy ve štěněcí partě : První – byl odchod Curry, fenky, která překonala snad každou překážku. Druhý – odchod Cookina, ten čiperka se zase dostal všude. Třetí – odchod Cassie, Caesar zůstal sám a velkou část noci prokňučel, zato den, než si ho převzali páníčkové byl pro mě úžasný.

Závěr :
Všechno má svůj konec.
Vrh C je u nových majitelů a já doufám, že jsem vybrala ty nejlepší :). Přeji všem hodně pohody a radosti se strakatým. Jen, prosím, nezapomeňte, že je to pes a pes potřebuje stálou výchovu. A k tomu ještě strakáč a ten potřebuje hodně pohybu, hodně aktivit a hlavně žádnou nudu. Na druhé straně je to společenské plemeno a vyžaduje Vaši přítomnost a Vaši lásku. Na to, že mu občas někam zmizíte ho musíte nejdříve dostatečně připravit. No !! jak se říká : „Jaké si to uděláš, takové to máš“

Za jakoukoli zprávu a fotky budu vděčná. Z mé strany stále bude fungovat chovatelský servis. Pokud něco potřebujete pište, volejte.

Hodně radosti !!!

Related Images:

Sedmička jde do světa

13.5.2016
Den, kdy to všechno definitivně končí. FINITO 🙂 . Caesar, kterého jsem původně odhadovala jako nadsamce, tedy jedno velké domino, se po odchodu Curry proměnil ve psa mazlícího a pohodáře, alespoň u nás doma. Po dohodě s budoucí paničkou jsem s ním absolvovala ještě veterinu, očkování a údržbu 🙂 hlavně drápky. Byl milionový a já si uvědomila, že bych klidně do smečky zvládla psa, jako je Caesar. Holky ho taky tak nějak vzaly za svého a začaly ho učit nejen neplechám, ale i avizování, že někdo k nám dorazil. Appia si dokonce lehla s ním do pelechu, což kromě Cassie neudělala se žádným štěnětem. No co dělat i Caesar odchází a nám už zbydou jen vzpomínky na ten úžasný vrh po prdlé 🙂 Appii. Holka moje překvapila si mi.

12.5.2016
Po odchodu Calvina jsme se ještě víc vrhly s holkami a se štěndama, abychom si užily poslední společné momenty. Tentokrát už momenty samých černochů. Zůstala Cassie a Caesar. Oba dva jdou barevně do linie Barunidla. Mají něco z Báry, něco z Tessy a něco z Appie. Myslím, že tentokrát odchod štěndy na mě padl nejvíce. Uvědomila jsem si, že 5 psů doma by bylo fajn, jen to liché číslo nee. A tak 4 by bylo super a myslím, že bychom zvládli i smíšenou smečku s jedním psem. No to jsou jen zbožná přání. Vím, že věnovat se naplno mým holkám, je to nejlepší, co můžu udělat. Jen ta Cassie, clon Appie. Tu prostě obrečím. Toho jsem si vědoma. Je to stejný vyčůránek, jako její máma. Snad proto ji měla nejraději a hlídala ji jako oko v hlavě a nikdy na ni nevyjela. Snažila se ji vychovávat i když ji občas lezla na nerv. Dnešní ráno Appia zalehla mezi štěňata a tak jak to dělala každý den, kdy cítila, že někdo odejde si je bedlivě hlídala.
Samotný odchod Cassie proběhl celkem v normálu. Až na to, že celé to budilo nějakou divnou nervozitu, kterou jsem si nedovedla vysvětlit. Po odjezdu Appia zalehla na pelech k Caesarovi, což nikdy neudělala. On od ní dostával pořád celkem dost silné výchovné kapky. Caesar po chvíli knučení ulehl na pelech u dveří a hlavu si položil na nejoblíběnější hračku štěňat. A tak spí do teď. Appie je na plelechu u kávovaru a Tessy, jako obvykle, zalezla do pracovny. Venku prší a já pořád nevím jestli jsem udělala správně. Tak holčičko moje doufám, že budeš mít hodně lásky a všeho, co potřebuješ dostatek a páníčkové z tebe budou mít jen velkou radost. Budeš šikovná a zdravíčko ti bude sloužit tak, jako babičce a mámě (to přeju všem našim štěndům ,jen teď jsem trochu víc ciťa a tak to píšu pod tento příspěvek). Good Luck, moje.

11.5.2016
Dnešní den začal trochu netradičně. Na zahradě jsme měli jezero. Sousedi nám celou noc zalévali pozemek. Sice to je fajn, je to za jejich peníze a naší zeleni to jistě prospělo, ale štěnda nemohla po ránu ven. Zatímco, mě to štvalo, jim to bylo celkem fuk a odpočívala. Jak jinak pohromadě. A Appia to měla pod kontrolou. Bedlivě si je hlídala.
Byl celkem klid, až do té doby, kdy štěňata dostala obojky. Je to start pro situaci, že někdo jde pryč. Myslím, že Calvin to tušil. Polehával od té doby stranou a za žádnou cenu nezůstal u černochů, i když jsem ho tam donesla. Kňučel a byl celkově neklidný. A tak prišla na řadu hra, kňučení se u nás nenosí. 🙂 Roličky od toaleťaku a že jich byla spousta a sem tam mezitím granulka. Noví páníčkové přijeli kolem poledne. Všechno pak už probíhalo bez kňučení. No prostě přišly další objekty k okusování a to byla přeci nová zábava. Odjezd proběhl, jako u všech štěňat v pohodě. Jen nám zbývajícím je zase o trochu smutněji.
Hodně štěstí, broučku a měj se fajn a novým páníčkům dělej jen samou radost. Zbývající smečka je jen černá. Odešel nám poslední hnědý kousek. A tak hup jdeme si ještě užít posledních pár společných chvilek.

10.5.2016
Po odchodu Cookina, zůstala doma trojka. Poprvé bylo pořádně vidět na štěňatech, že asi chápou, že už budou jen ubývat a celou noc byla neklidná a já pochopitelně s nima. Nespala téměř vůbec. Stejně to pocítila asi i Appia,protože ve tři ráno se rozhodla štěňata hledat na zahradě. Pečlivě očichávala všechna místa, kde prckové dováděla. Trvalo jí to téměř hodinu. Myslím, že to byl den, kdy jsem poprvé v životě snídala po třetí hodině ráno. Dopoledne pak všichni padli za vlast a prospali ho. Už to nebylo to vyvádění. Ve třech už se nenadělá tolik bince, jako v sedmi. Klid, nezvyklý klid. Přesto se i zbývající trojka drží pohromadě.
Odpoledne jsme se trochu učili na zahradě.
Přivolání: Na granulky to umí všichni, ale i na svoje jméno :). Vyzkoušeli jsme i další materiály na hraní. Ještě když štěňat bylo 7 (myslím) jsme zkoušeli plastové láhve. Tehdy to bylo v naprosté pohodě. Dnes před tím divným zvukem, respekt. Ale ve finále se do hry zapojila všechna.
Poslední trojka Calvin, Cassie a Caesar. Ten den jsme si všichni pěkně užili. Nic, kromě her se totiž nedělo. Obě velké holky běhaly po zahradě a provokovaly prcky. Bylo to super a jsem ráda,že alespoň s částí štěňat jsme měli ten společný volný den, kdy se nic nedělo.

9.5.2016
Dnešní ráno u nás vypadalo téměř, „jakože u nás chcíp pes“. Štěňata vstávala něco po páte, protože musela na bobek a loužičku. Pak se najedla a ležela u sebe ve výběhu. Appia to celé měla pod kontrolou. Jakoby si je chtěla hlídat. Tessy se nastěhovala do pracovny a taky ještě po snídaní dospávala. Potřebovala jsem do toho ticha vnést trochu rozruchu. Po tom binci, co tu v poslední době byl, je tu najednou nezvyklý klid. Vyjímečně jsem prcky vyhodila ven už po osmé hodině. Bylo jim jasné, že zase někdo odejde a Appia to odhadla na Cookina, protože ho celou dobu hlídala a opečovávala. Bingo. Navíc obojek mu pachovala Cassie, jeho prťava parťačka v neplechách. Cookie pobíhal a dováděl se všemi. Nakonec se vrhl na svůj strom, aby si naposledy zakousal a předal žezlo Cassii. Appia ho naposledy opusinkovala a pravděpodobně dostal pár rad do života. Přece jenom je to takový malý ďáblik a u nových páníčků by se měl chovat slušně 🙂 . Přáli si přece klidného psa.

Cookie je ten pejsek s veselým ocáskem :). Malý rychlý čertík. Odjel od nás kolem 11 hodiny směr Hrubá skála. Tak ďáblíku, jsi první chlap, co opustil rodné hnízdo. Hodně štěstí.
Odpoledne už jsme trávili jen ve třech a všechna štěňata se po zbytek dne držela okolo Appie nebo pod mýma nohama. Je tu najednou příšerný klid. Tři už není sedm :).

8.5.2016
Neděle,od rána na nic jiného nemyslím, než na to, že odejde do světa další holka. Calabria. Namakaná fena s nejvyšší (zatím) odchozí váhou. Trochu se nám zkomplikovaly denní plány, protože Appia musela na veterinu. Alergie. Z očí jí teklo jak z vodovodu. Paní doktorka ji prohlídla, já zaplatila příplatek za víkend, což je částka vyšší než za ošetření :). No ale hlavně, že se jí ulevilo. Očička ji vypláchli a dostali jsme kapičky na alergii a taky výplach. Domu už dojela celkem v pohodě, hodně se ji ulevilo a tak se plně mohla věnovat prckům. Je jasné, že chápe, že odchází další a věřím tomu, že i ví, která. Je totiž nejvíc šmuchlaná, focená a nemá obojek, protože ten ji pachuje jiné štěně.
Calabria, je ta fenečka s nejhezčí kresbou na zádech, bohužel život ji nadělil zálomek a tak nemůže být uchovněna. Odjíždí směr Nový Jičín a určitě bude mít k dispozici hodně šmuchlacích rukou. Najednou je tu prázdno. Zůstala poslední holka a 3 kluci. Appia je opět odevzdaná. Vidím,že je smutná. Na druhou stranu ale je fajn,že nijak nevyvádí. Noc proběhla v normálu, zase je tu o hodně větší ticho a smutno. Byla to první noc, kdy štěňata nedostala napít.
Všechny tři fenečky dorazily domů bez problémů, žádné blinkání, žádné plakání a pomaličku se zabydlují. Moc děkuji za fotky Calabrie a Coffee.
Holky mějte se moc fajn.
7.5.2016
Psi to asi tak nemají. Možná se už těší, až bude ta kousací četa pryč a jim zase začne normální život, prochajdy, tréninky, běhání, výlety atd…..
I když těžko říct. Na druhou stranu je stále přepočítávají a když jim jeden chybí, tak ho zoufale hledají.
No a my dvounohé mámy z toho máme skoro slzavé údolí a doufáme, že jsme vybrali ty nejlepší budoucí páníčky.
Včera, v pátek 6.5. se vydala na svou cestu, za novým životem jako první, nepřehlédnutelná fena Curry. Jedna z těch tahounů. Odchod proběhl bez problémů, zato, smečka se celá změnila. Zbytek dne bylo hrobové ticho, což moc neznám. Appia ležela jak rohožka a nejevila o nic zájem. Trochu radosti do života přinesla šmuchlací dětská návštěva, tedy hlavně černochům. Hnědí se stále drželi stranou. Curry bude bydlet v malé vesnici u Českých Budějic a její panička má v plánu ji připravit na práci s dětmi s autismem.
Noc z pátku na sobotu byla jako každá jiná. Appia mě vzbudila ve tři ráno a štěňata dostala napít. Pravděpodobně jí došlo, že ji nikdo netahá tak, jak to bylo vlastní Curry a začala ji hledat. Nejdřív doma a pak na zahradě. Chodila kolem ohrádky, ve které štěňata během dne venku spala ,kolem dokola. Trvalo delší dobu, než jí došlo, že tam není. Mezitím štěňata zalehla ke spánku a byl zase klid. Curry, prostě chybí a tak to zalomila.
V soboru, tak jako vždycky, se zbylá parta šesti držela celý den pohromadě. Je to až s podivem, že nikdo z vrhu si nikdy nehrál a ani nespal stranou. Všichni pořád spolu. O to je to pro mě těžší, najednou je trhám. No asi to zbytečně prožívám, sama nechápu proč. Je to přece už třetí vrh.
Během dne odjela druhá fena – Coffee. Appia nás po celou dobu příprav pozorovala, ale nijak se neprojevila. Byla vidět na ní ta odevzdanost. Coffee jsme naložili do košíku a ani ona prý nehnula brvou. Celou cestu byla prý v pohodě a odpočívala Po vyložení doma dál v košíku spala. Coffee má doma další psí kamarády, bude bydlet ve Ždáru nad Sázavou.
Holčičky moje, tak ať se máte dobře a ať děláte svým páníčkům jen samou radost.