Když bolí tlapky

Koncem roku 2017 začala Tessy lehce napadat na pravou zadní nožku. Padla vzpomínka na situaci, kdy na IABC Italy, agility, zůstala viset zadníma nohama v kruhu. To byl červen roku 2015. Ačkoli nejevila žádné známky zranění, jezdila jsem s ní do Nymburka na rehabilitaci, která obsahovala z části masáže, stretching a posilování. Tehdy se natolik zlepšila, že jsem mohly vrátit k závodění agility. 

Zadní nožka mě opět trochu vylekala a tak jsem se rozhodla absolvovat další rehabilitace, tentokrát v Praze ve PhysioDog.  Před rehabilitaci jsme absolvovaly rtg vyšetení, výsledky nebyly nijak katastrofální. Jen prostě opotřebování organizmu věkem a sportem. Podle toho byla nastavená rehabilitace.
Nejprve masáže a poté posilování ve vodě.  Začaly jsme rehabilitovat koncem roku 2017 a  voda se přidala až v lednu 2018. Zatím jsme ji zvládly 2x a musím říct, že se Tessy změnila v mladici. Dokonce se začala opět honit s dalšími psy.

Při masážích jsme se dostali k diskuzi o bradavici, kterou Tessy měla na pravé přední. Nebyla nijak extra vidět, díky tomu, že je holka dlouhosrstá. Nicméně vytvořila se začátkem roku 2017. Tehdy na veterině odebrali histologii, pro jistotu. Protože jsem ji nechtěla odstranit operativně a jiné řešení mi nebylo nabídnuto, nechala jsem to být.
Řešit jsem to začala v momentě, kdy jsem pozorovala, že z malé potvůrky vyrůstá cosi většího.

Rozhodla jsem se  znovu dojít na veterinu a pokusit se najít nějaké řešení. Po diskuzích s ostatními pejskaři jsem už byla moudřejší a věděla jsem, že je možný podvaz, nebo dusík.

Naše veterinářka nedoporučila podvaz  a tak přišel na řadu dusík. Trochu mě to zamrzelo, protože, to už jsme mohli udělat dávno a nemusela se bradavice nechat narůst do velikosti hrachu, kdy už se dusík musel použit opakovaně. Ranka je hluboká a už druhý týden se nám zatahuje. Bohužel vypadlo i kus kůže pod. 
Momentálně nesmíme do vody a každý den převazujeme. Je to na špatně vazatelném místě, těsně pod loktem a tak obvaz padá a padá. Zdá se, že ještě tak na 14 dní máme o zábavu postaráno, i když ranka už se pěkně hojí.

V důsledku toho, Tessy téměř ve svých deseti letech dobyla postel. Musí se hlídat, jinak si návlek a obvaz sundá, navíc to líže. Límec nám nepomůže, protože pak přijde na řadu zadní a výsledek je daleko rychlejší, než když s tím bojuje tlamou. Na druhou stranu, je ale vzorný pacient. Punčochu si nechá nasadit a při venčení s ní honí poslední módu :D. I tak na ni stačí houknout a ihned přestane, jenže to by ji musel mít člověk pod dohledem 24 hod. No co dodat? Snažím se, hlavně proto, že to nechci prodlužovat. Už aby to měla holka za sebou a zapojila se do sportu a rehabilitace.

15.2.2018
Tessy už je několikátý den bez obvazu a dnes můžu říct, že rána je zacelená. 
Pokud ji mám pod dohledem, je i bez punčošky. Bohužel, tlapka je stále trochu zarudlá a tak ji věnuje pozornost dostatečným lízáním. Máme na to i povel a světe div se, ihned přestane. Musím říct, že opravdu byla vzorný pacient, na povel si lehla a nechala se ošetřit, teď to funguje stejně, jen prohlídka rány a kůže.

24.2.2018
Po 15.únoru už se tlapka zlepšuje před očima. Rána už je  zacelená. Jediné, co zůstalo je odřená kůže od obvazu. Zarudlá.
Padlo rozhodnutí Tessy opět zapojit do obvyklých činnosti. 
19.2. absolvovala opět rehabilitaci v plném nasazení, to znamená i s chůzí ve vodě. Bylo na ni vidět, že to je celkem dřina a ke konci už hodně zpomalovala. Přece jenom to válení a nicnedělání se na ní podepsalo. Po masáži přišlo i na ošetření odřené kůže lejzrem, který zlepšuje celkové hojení zánětlivých procesů a zejména stimuluje regenerační pochody tkání. Byla jsem překvapená, že viditelné zlepšení se dostavilo už po prvním ošetření. 
Aby toho nebyl málo, vzala jsem Tessy v úterý a ve středu na trénink obedience. Ve čtvrtek pak na nosework. Holka byla šťastná ale utahaná, téměř kožená.

Závěr :
Za téměř 10 let je to naše první zkušenost s ošetřováním a byla jsem překvapená, jak pes dokáže spolupracovat, když motám obvazy, které ho limitují, jak dokáže na povel ukázat tlapku a nechat si ji ošetřit.
Největším překvapením pro mě bylo, že se zavázanou tlapkou se Tessy stěhovala na noc ke mě do postele. Jakmile se sundal obvaz i punčocha, přestěhovala se spát do svého pelechu. Kdo ví, co se v těch psích hlavičkách odehrává, že pokaždé dokáží pozitivně překvapit.

Související článek . Rehabilitace

Takový malý úspěch

Po dlouhé době mě napadlo, že web by chtěl nějakou aktualizaci. Původně jsem doufala, že rok 2018 bude v pohodě a v klidu, ale nějak se to opět nepodařilo a tak jako každoročně začal vstupem do 2018 hon o každou minutu. Nebo, že bych zase zpomalila? Je pravda, že jsem zpočátku doháněla spánek a vymazala všechny tréninky. Dlouho mě to ale nevydrželo. 
Věnovala jsem se v poslední době hodně Tessy a nějak jsem zapomněla na malý úspěch Appie. V době, kdy jsem si řekla, že už na ní kašlu, protože umí  všechno, ale ve finále vždy si vymyslí něco navíc.
Přesto jsem se rozhodla jít na TZ OB1 do Boudy a vzít to s klidem. Podařilo se.
Appia skončila na 3. místě asi z 15 účastníků. Měla velmi dobré bodové ohodnocení, to mě sice nakoplo, ale nepřesvědčilo.
Na vyhlášení jsem ji ani neměla, zavřela jsem ji v autě a čekala na výsledky. Bedna mě nenapadla a trochu mě to zamrzelo, že jsem ji podcenila a neužívá si focení v hale. Ale radost byla veliká a Appia se dostatečně dokázala  prsit při focení doma. (byla by to známka VD)

15.2.2018
Nechce se mi psát nový příspěvek a tak jenom v krátkosti. 10.února se Appia zúčastnila dalších TZ OB1 (to je prostě tak, když si řeknu, že jí dám pauzu).
Protože stále nejsme schopní udělat OB1 na známku výbornou a tím postoupit do třídy OB2, kterou vlastně má už natrénovanou, se ve mě opět něco zlomilo a šli jsme do toho. Je to pomalu taková cesta zredukovat klasické tréninky a chodit na rušivky a TZ.  
Tentokrát, jsme ovšem zaperlily. Celkem 255,5 bodů a tzn. že nám chybělo 0,5 bodů do známky výborná. Snad vůbec nejlepší výkon Appie.