Číslo standardu:
české národní plemeno neuznané FCI – Chovatele ČSP
zastřešuje Klub chovatelů málopočetných plemen psů.
Název plemene:
Český strakatý pes
Země původu:
Česká Republika
Datum publikace platného původního standardu:
1.1.1994
(František Horák)
Použití:
společenský pes
Klasifikace FCI:
skupina IX – společenská plemena
Stručný
historický přehled:
Plemeno bylo vyšlechtěno v 50. letech 20. století panem Františkem
Horákem pro laboratorní účely. C roce 1960 byl pod názvem Horákův
laboratorní pes oficiálně zaregistrováno. V 80. letech 20. století
přestalo být využíváno pro výzkum a bylo předáno do zájmového
chovu pod novým názvem Český strakatý pes.
Celkový vzhled:
Středně velký tříbarevný strakatý pes bez extrémních anatomických
znaků, mírně obdélníkového rámce těla s klopenýma ušima, pevné
konstrukce, bez známek lymfatičnosti nebo hrubosti.
Důležité
proporce:
Index formátu těla: délka trupu tvoří 110-120 % výšky v
kohoutku
Index výšky: hloubka hrudníku tvoří 50 % výšky v kohoutku
Index délky hlavy: délka hlavy tvoří 40 % kohoutkové výšky
Chování a
povaha:
Přátelský k lidem i zvířatům, aktivní, vytrvalý, všestranný
sportovní a společenský pes. Bystře sleduje okolí, dobrý hlídač,
ne však agresivní.
Hlava:
Lehká, suchá, mírně klínovitá s nevýrazným stopem. Délka hlavy
odpovídá přibližně 2/5 kohoutkové výšky. Mozkovna plochá,
čenichová partie stejně dlouhá jako mozkovna. Hřbet nosu je rovný.
Čenichová partie nepůsobí jako zašpičatělá, pysky těsně přiléhají
k čelisti. Nosní houba u černých jedinců černá, u hnědých hnědá,
vždy dobře pigmentovaná, lehce vystupující před přední okraj
pysků. Kůže na hlavě jemná, bez vrásek, krátce osrstěná i u
dlouhosrstých jedinců. Hlava by měla na první pohled odpovídat
pohlaví jedince – u feny jemnější, u psa robustnější.
Čelisti/chrup:
Skus pravidelný nůžkový, v obou čelistech musí být po šesti
řezácích a dvou špičácích. Zuby silné, dobře vyvinuté, postavené
kolmo v čelistech. Pro plemeno je charakteristické chybění
některých premolárů a molárů, což se nepokládá za vylučující vadu.
Plnochrupost je předností.
Oči:
Tmavohnědé u černo-žluto-bílých jedinců, světlejší u hnědo-žluto-bílých
jedinců, tvar mandlový, nejsou vypoulené, víčka pigmentovaná,
dobře přiléhající. Těžká víčka jsou vadná.
Uši:
Dopředu klopené ve tvaru V, přiléhající těsně ke skráním a poměrně
malé, natažené dosahují svojí špičkou k ústnímu koutku. Ohbí ucha
je těsně nad úrovní temene.
Krk:
Nepříliš dlouhý, šikmo nesený, zužující se směrem k hlavě,
přiměřeně silný, s volnější kůží na hrdle, která však nesmí tvořit
výrazný lalok.
Hřbet:
Rovný, pevný s vyjádřeným kohoutkem, směrem dozadu mírně se
svažující.
Bedra:
Spíše delší, rovná.
Záď:
Rovná nebo mírně spáditá, nikoliv přestavěná.
Hrudník:
Dobře vytvářený, ale ne přehnaně hluboký, prostorný, ne však
sudovitý. Při pohledu shora se hrudník mírně zužuje směrem k zádi.
Hloubka hrudníku je větší než jeho šířka. Vzdálenost od lokte ke
kohoutku je stejná, jako vzdálenost od země k lokti.
Spodní linie a
břicho:
Dolní okraj hrudníku dosahuje k loketním kloubům. Břicho pevné,
vtažené.
Ocas:
Nepříliš vysoko nasazený, zužující se do špičky. Natažený dosahuje
nejméně ke hlezennímu kloubu. Nesen ve tvaru šavle i nad úrovní
hřbetu, zakroucení nad hřbetem je povoleno, zakroucení do strany
není žádoucí.
Hrudní
končetiny:
Dobře úhlené, paralelní, středně silné kosti. Lokty směřují rovně
dozadu, přiléhají k tělu, nejsou vbočené, ani vybočené. Předloktí
je při pohledu z kterékoliv strany rovné, s dobře vyvinutým
suchým svalstvem.
Pánevní
končetiny:
Paralelní, dobře úhlené,paralerní se středně silnou kostrou,
přiměřeně osvalené. Při pohledu zezadu jsou rovné. Nárt je pevný.
Tlapky:
Ne příliš velké, spíše kočičí s dobře klenutými prsty a silnými
drápy. Pigmentace drápů není podmínkou.
Pohyb:
Čilý, prostorný, plynulý, elegantní. Velmi vydatný a vytrvalý.
Přirozeným pohybem je nízký klus s diagonálním posunem končetin
při zachování neměnné linie hřbetu. Chod je lehký, pružný a
prostorný.
Osrstění:
Dvě varianty srsti: krátká a dlouhá. Krátká srst je patrová,
s podsadou patrnou především v zimě. Na spodní straně krku, zadní
straně stehen a spodku ocasu je srst mírně delší, avšak přilehlá,
stejně jako po celém těle. Dlouhá srst je jen nepatrně zvlněná,
rovněž s podsadou, splývající. Kratší je na hlavě a přední straně
končetin, naopak výrazně delší je okolo uší, na krku tvoří mírný
límec, na prsou, hrudníku a břiše splývá. Na hrudních končetinách
tvoří praporce, na pánevních kalhoty. Rovněž je vyvinut praporec
na ocase. Žádné z uvedených variant není dávána přednost, obě jsou
rovnocenné.
Tzv. přechodný typ srstí – výskyt výrazně delší srsti na zadní
straně stehen a delší odstávající srsti na spodině ocasu u
některých jinak krátkosrstých jedinců není důvodem k penalizaci.
Zbarvení:
Vždy trikolórní, vyskytují se dva základní typy zbarvení:
černožlutobílé a hnědožlutobílé. Černožlutobílý jedinec má černý
nos, tmavé oko, hnědožlutobílý má játrový nos a světlejší oko.
Žádné z těchto dvou variant není dávána přednost, obě jsou
rovnocenné