STANDARD PLEMENE
Na členské schůzi konané dne 13.5.2007 byl
schválen návrh nového standardu. Ten platí od 1.1.2008.
Číslo standardu: české
národní plemeno neuznané FCI; plemennou knihu vede ČMKU, Česká
Republika
Název plemene: Český strakatý pes
Země původu: Česká Republika
Datum publikace platného původního standardu: 1.1.1994
(František Horák)
Použití: společenský pes
Klasifikace FCI: skupina IX – společenská plemena, sekce
10 - Kromforlendr
Stručný historický přehled: Plemeno bylo vyšlechtěno v
50. letech 20. století panem Františkem Horákem pro laboratorní
účely. Cílem šlechtění byl jednotný ráz psa s důrazem na
klidnou, mírnou povahu, vysokou plodnost, nenáročného na péči, s
vhodnou tělesnou stavbou, velikostí a osrstěním. Výchozí pár
zvířat byl neznámého původu - fena podobná německému ovčákovi a
pes podobný hladkosrstému foxteriérovi. K jejich potomkům byl ve
třetí generaci přikřížen německý krátkosrstý ohař. V roce 1960
bylo plemeno pod názvem Horákův laboratorní pes oficiálně
zaregistrováno. V 80. letech 20. století přestalo být využíváno
pro výzkum a pod názvem český strakatý pes byla zbylá zvířata
předána chovatelské veřejnosti. Následoval útlum chovu a kvůli
nedostatku chovných zvířat a vysoké vzájemné příbuznosti bylo
postupně do chovu využito několik jedinců neznámého původu s
odpovídajícím exteriérem a jeden malý münsterlandský ohař.
Celkový vzhled: Středně velký tříbarevný strakatý pes s
harmonickou a nepříliš těžkou stavbou těla, vyvážených proporcí,
mírně obdélníkového rámce s klopenýma ušima, pevné konstituce,
bez známek lymfatičnosti nebo hrubosti.
Důležité proporce:
Index formátu těla: délka trupu tvoří 110-120 % výšky v
kohoutku
Index výšky: hloubka hrudníku tvoří 50 % výšky v kohoutku
Index délky hlavy: délka hlavy tvoří 40 % kohoutkové
výšky
Chování a povaha: Přátelský k lidem i zvířatům, aktivní,
vytrvalý, všestranný sportovní a společenský pes. Bystře sleduje
okolí, dobrý hlídač, ne však agresivní.
Hlava: Lehká, suchá, mírně klínovitá s nevýrazným stopem.
Délka hlavy odpovídá přibližně 2/5 kohoutkové výšky. Mozkovna
plochá, čenichová partie stejně dlouhá jako mozkovna. Hřbet nosu
je rovný. Čenichová partie nepůsobí jako zašpičatělá, pysky
těsně přiléhají k čelisti. Nosní houba u černo-žluto-bílých
jedinců černá, u hnědo-žluto-bílých hnědá, vždy dobře
pigmentovaná, lehce vystupující před přední okraj pysků. Kůže na
hlavě jemná, bez vrásek, krátce osrstěná i u dlouhosrstých
jedinců. Hlava by měla na první pohled odpovídat pohlaví jedince
– u feny jemnější, u psa robustnější.
Čelisti/chrup: Skus pravidelný nůžkový, v obou čelistech
musí být po šesti řezácích a dvou špičácích. Zuby silné, dobře
vyvinuté, postavené kolmo v čelistech. Pro plemeno je
charakteristické chybění některých premolárů a molárů, což se
nepokládá za vylučující vadu. Plnochrupost je předností.
Oči: Tmavohnědé u černo-žluto-bílých jedinců, světlejší u
hnědo-žluto-bílých jedinců, tvar mandlový, nejsou vypoulené,
víčka pigmentovaná, dobře přiléhající. Těžká víčka jsou vadná.
Uši: Dopředu klopené ve tvaru V, přiléhající těsně ke
skráním a poměrně malé, natažené dosahují svojí špičkou k
ústnímu koutku. Ohbí ucha je těsně nad úrovní temene.
Krk: Nepříliš dlouhý, šikmo nesený, zužující se směrem k
hlavě, přiměřeně silný, s volnější kůží na hrdle, která však
nesmí tvořit výrazný lalok.
Hřbet: Rovný, pevný s vyjádřeným kohoutkem, směrem dozadu
mírně se svažující.
Bedra: Spíše delší, rovná.
Záď: Rovná nebo mírně spáditá, nikoliv přestavěná.
Hrudník: Dobře vytvářený, ale ne přehnaně hluboký,
prostorný, ne však sudovitý. Při pohledu shora se hrudník mírně
zužuje směrem k zádi. Hloubka hrudníku je větší než jeho šířka.
Vzdálenost od lokte ke kohoutku je stejná, jako vzdálenost od
země k lokti.
Spodní linie a břicho: Dolní okraj hrudníku dosahuje k
loketním kloubům. Břicho pevné, vtažené.
Ocas: Nepříliš vysoko nasazený, zužující se do špičky.
Natažený dosahuje nejméně ke hlezennímu kloubu. Nesen ve tvaru
šavle i nad úrovní hřbetu, zakroucení nad hřbetem je povoleno,
zakroucení do strany není žádoucí. Osrstění ocasu odpovídá
celkovému typu osrstění jedince.
Hrudní končetiny: Dobře úhlené, paralelní, středně silné
kosti. Lokty směřují rovně dozadu, přiléhají k tělu, nejsou
vbočené, ani vybočené. Předloktí je při pohledu z kterékoliv
strany rovné, s dobře vyvinutým suchým svalstvem.
Pánevní končetiny: Paralelní, dobře úhlené se středně
silnou kostrou, přiměřeně osvalené. Při pohledu zezadu jsou
rovné. Nárt je pevný.
Tlapky: Ne příliš velké, spíše kočičí s dobře klenutými
prsty a silnými drápy. Pigmentace drápů není podmínkou.
Pohyb: Čilý, prostorný, plynulý, elegantní. Velmi vydatný
a vytrvalý. Přirozeným pohybem je nízký klus s diagonálním
posunem končetin při zachování neměnné linie hřbetu. Chod je
lehký, pružný a prostorný.
Osrstění: Dvě varianty srsti: krátká a dlouhá. Krátká
srst je patrová, s podsadou patrnou především v zimě. Na spodní
straně krku, zadní straně stehen a spodku ocasu je srst mírně
delší, avšak přilehlá, stejně jako po celém těle. Dlouhá srst je
jen nepatrně zvlněná, rovněž s podsadou, splývající. Kratší je
na hlavě a přední straně končetin, naopak výrazně delší je okolo
uší, na krku tvoří mírný límec, na prsou, hrudníku a břiše
splývá. Na hrudních končetinách tvoří praporce, na pánevních
kalhoty. Rovněž je vyvinut praporec na ocase. Žádné z uvedených
variant není dávána přednost, obě jsou rovnocenné. Tzv.
přechodný typ srstí – výskyt výrazně delší srsti na zadní straně
stehen a delší odstávající srsti na spodině ocasu u některých
jinak krátkosrstých jedinců není důvodem k penalizaci.
Zbarvení: Vždy trikolorní, vyskytují se dva základní typy
zbarvení: černožlutobílé a hnědožlutobílé. Černožlutobílý
jedinec má černý nos, tmavé oko, hnědožlutobílý má játrový nos a
světlejší oko. Žádné z těchto dvou variant není dávána přednost,
obě jsou rovnocenné.
Základní zbarvení je tmavé (černé/hnědé) se žlutými znaky, vždy
v kombinaci s bílou. Ideální poměr mezi pigmentovanou a
nepigmentovanou plochou těla je 1 : 1. Bílé plochy musí být
tečkovány v oblasti žluté barvy žlutě, v oblasti černé/hnědé
barvy černě/hnědě. Velikost nebo hustota teček není rozhodující,
ale tečkované plochy by neměly vytvářet dojem melírovaného
zbarvení (roan).
Kohoutková výška: Psi: 45-53 cm, feny: 43-51 cm
Vady: Každou odchylku od výše uvedených bodů je nutno
považovat za vadu, jejíž posouzení by mělo být v přesném poměru
ke stupni odchylky.
Penalizovány by měly být zejména tyto vady: Špatný
tělesný formát, strmý, sbíhavý nebo rozbíhavý postoj, klenutá
bedra, přestavěná záď, nedostatečně prostorné chody,
nedostatečné osvalení, nadváha, nevyjádřený pohlavní výraz,
výrazný lalok na krku. Nedostatečná sytost pigmentace, chybějící
žlutá kresba na hlavě, hlava zcela černá, světlé oko, nesprávně
nesené nebo tvarované ucho, klabonos, zub(y) navíc, mírně
nepravidelný skus, klešťový skus. Příliš krátká srst, chybějící
podsada, kadeřavá nebo odstávající srst.
Vylučující vady: Jakékoliv výrazné odchylky od standardu;
zejména vady plemenného typu, předkus, podkus, výrazně
nepravidelný skus, chybějící řezák(y) a nebo špičák(y), odchylka
o více než 2 centimetry pod nebo nad dané rozmezí kohoutkové
výšky, absence tříbarevného zbarvení, hrubá srst s vousem,
kryptorchismus, bojácnost, agresivita, zálomek či jiná deformace
na ocasu.
Poznámka: Psi musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá
varlata, která jsou plně sestouplá v šourku.
Zvířata, která zjevně vykazují fyzické či psychické abnormality,
musí být diskvalifikována.
použitý materiál
http://strakaci.cz/standard.php
