Na začátku to byla touha po změně životního stylu. Praha se zdála být čím dál tím uspěchanější, chaotická a hlavně plná nedýchatelného vzduchu a rámusu. Padlo rozhodnutí odstěhovat se na periferii Prahy, kde mimochodem nás nazývají "PRAŽSKÁ NÁPLAVA".
K domku patří přece pes !.  Mít psa konečně byla moje touha od dětství. Propracovala jsme se však pouze k morčatům a ke kočce. Při výběru plemene, jsme se dohodli na psu typu "ořech" .Český strakatý pes, aneb Horákův laboratorní pes, tomuto popisu plně odpovídal.

Zpočátku svým milým vzhledem s usměvavým čumákem opravdu vesnického oříška připomínal. Myslím, že i spoustu lidí ani nenapadne, že by se mohlo jednat o "papírového psa". Jeho povahové rysy jsem objevovala až dodatečně. Také jsem netušila, že se jedná o málopočetné plemeno, a že sehnat ho nebude zrovna jednoduché. Nakonec jsem měla štěstí a mám svou strakajdu , nezbednou a hyperaktivní fenku Antonii Barunidlo zvonou Tessy, Tessak a pod. Jako začátečník jsem vůbec netušila, co takový pes v domácnosti znamená, zvlášť, když je paní domu kočka. Byla to taková psí mateřská, která mi totálně převrátila život. Dodnes tvrdím stojí to za to, neměnila bych. Více na První začátky

S odstupem času : Stále bych neměnila. Strakáč je dobrá volba.