Na začátku to byla touha po změně životního stylu. Praha se nám zdála čím dál tím uspěchanější, chaotická a hlavně plná nedýchatelného vzduchu a rámusu. Odstěhovali jsme se tedy na periferii Prahy. K domku patří pes, řekli jsme si.  Mít psa konečně byla moje touha od dětství. Propracovali jsme se však pouze k morčatům a ke kočce. Při výběru rasy, jsme se dohodli na psu typu"ořech" .Český strakatý pes, aneb Horákův laboratorní

pes  nám padl vyloženě do oka. Musím  říct, že zpočátku jenom svým milým vzhledem s usměvavou tváří a svýma psíma  očima, které se ani nedají popsat. A opravdu připomínal vesnického oříška se selským rozumem. Jeho povahové rysy jsme objevovali a dohledávali v literatuře až dodatečně. Také jsme  netušili, že jednoduché získat ho, to nebude.
Nakonec jsme měli štěstí: máme našeho strakáče, nezbednou/hyperaktivní  fenku Antonii - Tessy Barunidlo.
Jako začátečníci jsme pochopitelně netušili, co pes v domácnosti znamená, zvlášť, když je v ní paní domu kočka. Kromě toho, že opravdu od začátku se snažila plnit naše požadavky a byla tak roztomilá,  až k sežrání, nám  kompletně převrátila, náš dosavadní život vzhůru nohama. Byla to taková psí mateřská. Jo, co  východů slunce jsem s ní strávila venku v domnění, že chce udělat loužičku, ale ona prostě chtěla pouze

mojí přítomnost ve dne i v noci. Samotnou venku ji  to nebavilo, a tak jsme pochodovali, ven dovnitř a zase ven a dovnitř, dokud se Tessy neunavila a neuložila se spokojeně do svého pelíšku, jenže to už bylo ráno a muselo se do práce.  Více zde : První začátky