KOŘIST - procházky zatím
musíme zvládat pouze na stopovacím vodítku. Je to nuda, ale když
mě přitahuje všechno co se hýbe. Nejraději mám běžce, zajíce a
zvláště miluji kočky. Kočka , ta vždycky počká až se přiblížím a
pak rychle zmizí a já ji nemohu najít a panička zase nemůže najít
mě. To je pěkná hra na schovku! Škoda, že panička pro to nemá
pochopení :(. No, mám toho hodně co zlepšovat, ale když mě to
nedá. Vím dobře co se po mě chce když panička dá příkaz "ke mně".
No ale je to silnější, než já. Ke kočárkům jsem zase moc přátelská
a nejraději bych se podívala, co je uvnitř.
Občas mě ale panička pustí, to
když potkáme další psí kamarády. To mě zajímá kamarád a běhám s
ním. Jenže to se nesmí stát, že objevím kořist. Byla tak voňavá!
Toho dne jsem běhala po louce s labradorkou Sárou a malým oříškem.
Navštívili jsme také zahradu, kde bydli štěně Sáry, tedy je už
starší než jsem já a taky hrozný uličník a navíc kluk a asi se mu
líbím. Na zahradě však leželo cosi velkého a tolik voňavého (kost
od šunky). Protože ostatní psi se mezi sebou zdravili, chytla jsem
kost a vzala jsem roha jak nejrychleji to šlo. Panička se pak
hrozně zlobila, protože jsem utekla daleko a asi hodinu mě
hledala. Našla mě až u zahrady, kde bydlí Sára s oříškem, a to
proto, že ten ořech mi kost sebral a běžel s ní domu. Trpělivě
jsem čekala, jestli mi ji nepůjčí. Když mě panička našla musela
jsem hodně kličkovat, aby mě nepřipla na vodítko, byla jsem totiž
na silnici, ale to já zase nechápu.
Další Vánoce ve dvou / zpět příběhy
