Březen 2018

Dnešní venčení mělo být takové pohodové. Slunečný den, všude bílo, jak na horách, vyfoukáno, a první den, po dlouhé době bezvětří a ze shora nic nepadá. Teploměr ukazoval -10,4 º C
OK říkám si, zvládly jsme s holkama procházky v – 15 º C, velkém větru, dešti a kdoví v jakém sajrajtu. Jdeme.
Poslední dny jsme nikoho nepotkávaly. Kdo by taky na vesnici v tomhle počasí venčil, když každý má zahradu. Pro mě a dvě hárající feny to byl luxus, nepotkávat žádné psy.
To jsem ještě nevěděla, co nás čeká. Zprvu jsme se vyhýbaly kluzišti. Celkem to šlo, protože díky silnému větru v předchozích dnech, byl sníh na dost místech odvátý. Když jsme se konečně dostaly na louku, první co bylo, holky zapadly, takže nemohly udělat krok a musela jsem je sama vyndat. Ještě, že mají kšíry, což v případě potřeby slouží jako ucho tašky. Ve finále jsme se dostaly na zamrzlou louku, což nikdo z nás nečekal. Holky vybíraly balanci takovým způsobem, že klouzaly pouze po břiše a já jsem se bála pohnout. No, možná by to bylo k smíchu, byla to komická situace, ale po pravdě měla jsem strach o jejich nohy a taky o svoje. Když jsme se konečně dostaly domů, padlo rozhodnutí, že dnes už z baráku vytáhnu holky pouze na zahradu a po dlouhé době jsem vyndala fotoaparát.